\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Franz Kafka
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Proces
}

\end{center}

Tento ponurý a iracionální psychologický román vypráví o nesmyslnosti světa,
nicotnosti jedince v něm i nebezpečí zániku individuality. Lze však přeneseně
(skrze varování před zkorumpovanou a zmanipulovanou justicí) postřehnout i
svědectví o nebezpečí totalitních politických systémů.

Román je velmi zvláštně uspořádán. Autor nejdříve napsal první a poslední
kapitolu, načež postupně v nelineárním pořadí dopisoval do tohoto dějového
rámce mezičlánky, který děj rozšiřovaly a ozřejmovaly, zároveň pak rozvíjely
popis vnitřních psychických dějů hlavní postavy.

Ústřední postavou tohoto podivného románu je prokurista bankovního úřadu Josef
K. Ten je jednoho rána nemile překvapen. V jeho bytě se objeví několik mužů,
jenž Josefovi K. necitelně a neomaleně sdělí, že je obviněn, nic víc, oni ho
jen hlídají. Poté je Josef K. donucen vyslechnout obvinění z úst jejich
nadřízeného. Ani od něho se ale nic bližšího nedoví. Od této chvíle zažívá
nepříjemné události, týkající ho se jeho procesu. Musí přijmout pomoc svého
strýce, který mu zařídí slyšení u starého a nemocného advokáta. Ten má
neobyčejnou služku Leni, která miluje všechny advokátovi klienty --- hlavně
preferuje těžké případy. Pro Josefa K. se Procesem mění pomalu a jistě celý
život. Stále mu není odhalen důvod obvinění a on se postupně víc a víc zamotává
do nepochopitelné pavučiny soudních jednání, chodeb a zákoutí. Ze začátku hledá
pomoc u osob, kteří by mu s jeho Procesem pomohli. Poznává tak soudního malíře,
promlouvá s knězem a seznamuje se s bledými lidmi, kteří stejně jako on hledají
odpověď na jedinou otázku: {\it Jak z toho ven?} Jeho Proces se mu stává denním
chlebem a pohlcuje všechny myšlenky. Nakonec je pevně rozhodnut bojovat za
svoji věc sám, dává výpověď svému advokátovi.

Náhle se ocitáme s Josefem K. ve sterém kamenolomu, kde je veden na popravu
dvěma pány s cylindry. Logika je sice nezvratná, ale člověku, který chce žít,
neodolá. Kde je ten soudce, kterého nikdy nespatřil? Kde je ten vysoký soud, k
němuž nikdy nedospěl? Konec. Jeden z pánů přiložil ruce k jeho hrdlu a druhý mu
zatím vrazil do srdce nůž a dvakrát jím tam otočil. {\it ,,Jako pes'', pravil,
bylo to, jako by stud ho měl přežít.} V této závěrečné větě poslední kapitoly
románu vrcholí mravní problematika díla: Stud se tu stává posledním životním
pocitem a nejvlastnějším výrazem ,,nedokončeného vědomí viny'' Josefa K.

Dále následují tzv. Fragmenty - nedokončené kapitoly, které měly patřit do
různých částí románu. Zde se dovídáme více o životě Josefa K. O jeho vztahu k
ženě jménem Elsa, o jeho pracovních vztazích a jeho návštěvách u své matky. Je
zde popsáno zatím silné rozhodnutí v boji proti nesmyslné mašinérii
neopodstatnělého obvinění, jenž ho však nakonec dohnalo do náruče smrti.

Kafkovo dílo Proces je velmi citlivě napsané, dodávající svědectví o lidské
ubohosti a neschopnosti zastavit vymyšlené ovlivnění lidského života, které
vede k jeho duševní i fyzické zkáze.

{\bf Franz Kafka} je ve světě zřejmě nejslavnějším a nejinterpretovanějším
pražským spisovatelem. Jeho dílo, v němž realistickými prostředky vytvářel
přízračný a symbolický svět absolutní lidské osamělosti, neodčinitelné a
nezaviněné viny a nepoznatelného smyslu, předznamenalo jedno z nejzákladnějších
témat moderní literatury 20. století. Narodil se v židovské rodině obchodníka s
galanterním zbožím Hermanna Kafky na Starém Městě pražském v blízkosti
Staroměstského náměstí. Mezi praktickým, autoritářským otcem a senzitivním
Franzem trvalo celý život napětí. Kafka po maturitě studoval práva a po jejich
absolvování nastoupil roku 1907 do pojišťovny.  Zaměstnání pro něho však bylo
především obtížnou přítěží, protože jeho skutečným a základním zájmem bylo
psaní. Pro spíše introvertního a nenápadného Kafku mělo velký význam přátelství
s Maxem Brodem (od roku 1902), jenž mu zprostředkoval uvedení do pražského
německého literárního prostředí (Oskar Baum, Felix Weltsch).  Nejstarší Kafkova
dochovaná práce pochází z roku 1904 a již zde je tématem vnitřní stav osamělého
a nejistého jedince vyvrženého společností. V té době vznikaly také drobné
práce zachycující situace všedního života a úvahy, jež byly vydány souborně
roku 1913. V letech 1910---1923 si Kafka vedl deník. Význam přelomu má v
Kafkově tvorbě povídka napsaná v noci z 22. na 23. září 1912, po níž v rychlém
sledu následovaly další. Ve všech třech prózách je exponováno téma otec, Bůh,
zákon a neschopnost ztotožnění lidského jedince s nimi. Rodina a Praha
představovaly pro Kafku tísnivé sevření, jež se celý život snažil prorazit,
příznačně eskapádami zasnoubení a jejich rušení.  Traumata zvětšovalo Kafkovo
vědomí smrtelnosti jeho nemoci, tuberkulózy, jež u něj plně propukla v roce
1917. V centru Kafkova prozaického díla stojí romány {\it Proces}, {\it
Proměna}, {\it Zámek} a {\it Amerika}. Ani jeden z románů nebyl za Kafkova
života vydán a měly být dokonce podle autorovy závěti spáleny, Max Brod je však
nakonec uveřejnil.


\end{document}