\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Vítězslav Nezval
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Básně noci (Edison)
}

\end{center}

Sbírka {\bf Básně noci} obsahuje Nezvalovy poetistické básně Podivuhodný
kouzelník a Akrobat, zejména však vrchol Nezvalova poetistického období, báseň
{\it Edison} (napsána 1927).

Edison vyjadřuje básníkovu víru v práci, která se stává poezií, víru v pokrok
civilizace i sílu lidské myšlenky. Do rámce poetismu tak zasazuje chvalozpěv na
velikost lidského ducha, opěvuje člověka a obdivuje se jeho schopnostem i
možnostem, pokud jen jsou využity k dobrému. To vše geniálním veršem,
brilantním jazykem tolik charakteristickým pro Nezvala. Díky tomu tane před
našimi zraky tato báseň jako jedna ze zástav poetismu a vůbec moderních
básnických směrů na počátku 20. století.

Nezval --- inspirován mnohotvárností života --- je stržen výsledky lidské
práce, a proto píše báseň o jednom z největších vynálezců své doby. Edisonova
práce je těžká a tvrdá, ale pro básníka má půvab dobrodružství; tvůrčí činnost
vynálezce se podle něho podobá tvorbě básníka. Nezval vychází z několika
událostí Edisonova života, jež si ovšem básnicky přetváří a jež řadí ve volném
sledu {\it(Jednou kráčel po New Yorku dobrodruh ... ; chodec zastavil se mlčky
na Brodwayi ...  ; malá neděle, ach kolik jasných zvonů ... ; spáváte pět hodin
denně --- vám to stačí ... ; jedenkrát jste uzřel v Pensylvánii noc a
obloukovou lampu u Bakera ...)}.

A tyto skutečnosti vyvolávají v jeho fantazii představy, jimiž je dokreslována
myšlenková gradace udaná prvními verši jednotlivých zpěvů:

\begin{verse}
Naše životy jsou truchlivé jak pláč \\
naše životy jsou strmé jako vrak \\
naše životy jsou bludné jako kruh \\
naše životy se nikdy nevracejí \\
naše životy jsou těšivé jako smích
\end{verse}

Jejich poslední obměnou je závěrečný zpěv o velikosti života a smyslu lidské
práce uzavřen.

\begin{verse}
Naše životy jsou jako noc a den \\
Nashledanou hvězdy ptáci ústa žen \\
nashledanou smrti pod kvetoucím hlohem \\
nashledanou sbohem nashledanou sbohem \\
na shledanou dobrou noc a dobrý den \\
dobrou noc \\
sladký sen
\end{verse}

,,Ještě zapomenout na všechno, co drtí, na smutek a úzkost ze života a smrti.''

{\bf Vítězslav Nezval} nebyl jen básník, ale také dramatik, prozaik, esejista a
překladatel. Je pokládán za představitele asociativní poezie poetismu, byl
členem Devětsilu.  Narodil se v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Otec byl
Nezvalovým prvním učitelem a měl významný vliv na jeho politické smýšlení i
nadání. Nezval navštěvoval gymnázium v Třebíči, na kterém v roce 1919
maturoval. Poté se na jeden semestr zapsal na práva na brněnské univerzitě,
odkud na jaře 1920 přešel na filosofickou fakultu do Prahy, kde ho zajímaly
zejména přednášky F. X. Šaldy. V letech 1924---25 byl tajemníkem redakce
Masarykova naučného slovníku, později působil jako dramaturg Osvobozeného
divadla. V roce 1926 byl krátce vojákem. Významná byla jeho první cesta do
Francie (1933), kde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty, což jej
podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934).  Tehdy sepsal {\it
Manifest surrealismu} i svá surrealistická díla jako {\it Absolutní hrobař}
nebo {Žena v množném čísle}. V roce 1938 se skupinu pokusil rozpustit, když se
její členové angažovali proti moskevským procesům. Ve 30.  letech se Nezval
podílel na protifašistickém hnutí a za války (1944) byl krátce vězněn. V roce
1945 potřetí vstoupil do zaměstnání a do roku 1951 řídil filmový odbor na
ministerstvu informací, zatímco psal své sbírky {\it Chrpy a města} nebo {\it
Zpěv míru}. Nezval zemřel roku 1958 v Praze.

\end{document}