\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Alois Jirásek
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Filosofská historie
}

\end{center}

Dílo nás přenáší do 1. poloviny 19. století, do prostředí Litomyšle a života
studentů, kteří se zde připravují na zkoušku z filosofie.

Blíže se seznamujeme se studenty Vavřenou, Frybortem, Zelenkou a Špínou.
Všichni pilně studují a sami vzdělávají jiné, jako například Vavřena, který
dává hodiny synovi pana Roubínka, který je úředníkem (aktuárem). Přes veškeré
studium ale nezapomínají žít, potkávají dívky, které pak chovají v srdci.
Příběh je pročísnut studentskou slavností majáles, májovou slavností. Ta už po
dva roky nebyla, neboť ji biskupský komisař ve jménu biskupa hradeckého
zakázal. A stejně to mělo být i tentokrát. Posluchači filosofie se ale proti
tomuto nařízení postavili a majáles uskutečnili. Jejich podporovatelem se stala
celá Litomyšl.

Když Vavřena chodil vyučovat Fricka, syna pana Roubínka, potkával se s Lenkou,
která u Roubínků sloužila. U ní si všiml velkého vlasteneckého cítění a ihned
si ji zamiloval. Na ni ale žárlila její sestřenice Lotty, dcera aktuára.
Nelíbilo se jí, že si Vavřena povídá častěji s Lenkou a s ní ne. Nakonec Lence
paní aktuárová zakázala se s Vavřenou scházet. Poté co Vavřena při slavnosti
majáles přišel pozdě na čtverylku, na kterou se zadal s Lotty, a když se paní
aktuárová dozvěděla od místní dohazovačky Rollerové, že Vavřena tehdy trávil
čas s Lenkou, neváhala a svého mažela přesvědčila, že Vavřena není tím pravým,
kdo by měl vyučovat jejich syna Fricka. Ale i přesto zůstal Vavřena s Lenkou v
kontaktu. Psal jí psaníčka a posílal je přes svého nástupce, který psaníčka
Lence doručil. Mnohdy jí také poslal knížku, kterou si se zalíbením Lenka
přečetla.

Frybort zase miloval dívku paní domácí, Márinku, která bydlela ve stejném domě
jako studenti. Těm poskytla ubytování slečna Elis, starší dáma, jež se o ně
starala jako o vlastní děti.

Skončila slavnost majáles a její hlavní pořadatelé byli potřestáni školním
vězením - karcerem.

Minul podzim a začal se připravovat filosofský ples. Po něm nastaly zkoušky z
filosofie, na které se studenti připravovali. Pro někoho skončily úspěšně.
Někdo však byl ale zklamán, protože neuspěl. Mezi šťastné patřil Vavřena,
Frybort i Zelenka, který studie bral opravdu vážně a o nic jiného se nezajímal
(ani o majáles). Nešťastný byl však Špína, protože propadl. Slečna Elis tomu
nemohla uvěřit, protože se poslední dobou také hodně připravoval. Na neúspěchu
se jistě podílela nešťastná láska. Špína se totiž zamiloval do Márinky. Její
srdce však patřilo Frybortovi. Špína se rozhodl, že nebude rok opakovat a
raději vstoupí do kláštera.

"Filozofská historie" se také zmiňuje o pádu Metternicha a o revolučním roku
1848. Tehdy se zakládaly studentské a zámecké legie. Když však do Litomyšle
dorazila zpráva, že lid v Praze se chopil zbraně proti císařskému vojsku,
oznámil hrabě Žorš, že on proti císaři bojovat nebude. A proto do Prahy na
barikády odcházejí dobrovolníci, mezi kterými nechybí ani Frybort a Vavřena. V
Praze oba dva potkávají mnicha Špínu. Ten zde umírá.

Dílo končí svatbou Fryborta s Márinkou a svatbou Vavřeny s Lenkou. Lenka ve
slečně Elis našla velmi dobrou přítelkyni.  Dozvěděla se od ní, že kdysi znala
jejího nebožtíka strýce, který Lenku vychovával.

Než minuly prázdniny, stihl paní Roubínkovou a její dceru velký zármutek. Pan
aktuár podlehl své nemoci a zemřel.

Paní aktuárová dál probírala (převážně německy) s místní dohazovačkou neklidnou
dobu a na Lenčinu svatbu ani nepřišla.  Zřejmě proto, že sama Lotty ještě
nikoho neměla.

{\bf Alois Jirásek} (1851---1930) byl významný český romanopisec  a  dramatik,
tvůrce  historických  povídek,  románů a  cyklických  románových kronik  z
českých  dějin (husitství, pobělohorská protireformace, národní obrození),
historických a  vesnických dramat a her s pohádkovými  motivy.  Narodil se ve
východočeském Hronově,  vyrůstal v Broumově.  Absolvoval gymnázium  v Hradci
Králové  (1867-71). Po  studiu dějepisu na filosofické fakultě v Praze
(1871-74) působil jako středoškolský učitel v Litomyšli a po roce 1888 v Praze.
V roce 1917 jako první podepsal 'Manifest českých spisovatelů',  čímž vyjádřil
touhu po národní samostatnosti. Po volbách  v roce 1920 se  stal členem
republikového senátu.  V letech 1901-21  redigoval časopis  'Zvon'. Historickou
objektivností, realističností a aktuálním  vylíčením smyslu  českých dějin
přiblížil  svá díla  současnosti. Vybíral si  látky romantické  i
psychologické, konfrontoval osobní ideály  se soudobou společností.  Hlubší
pohled na vlastní  životní epochu rozvinul  ve svých memoárech. Zemřel v Praze.
Mezi jeho díly je dlužno zmínit např. {\it Lucernu}, {\it U nás}, {\it
Bratrstvo} nebo {\it Mezi proudy}.


\end{document}