\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Anton Pavlovič Čechov
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Višňový sad
}

\end{center}

Své vrcholné, ale zároveň poslední dílo píše Čechov těžce nemocný, "po čtyřech
řádcích denně, s nesnesitelným utrpením" (1903 - 1904).

Višňový sad (4 jednání) je hra o minulosti, přítomnosti a budoucnosti Ruska. Je
obrazem zániku statkářské šlechty (Raněvská, Gajev), rozmáhání nové, podnikavé
třídy (Lopachin) a příchodu ruského revolučního proletariátu.  Jedná se o
tragicky laděnou komedii, která zachycuje období konce 19. a začátku 20.
století.

Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z dlouhodobého pobytu v
Paříži, kam odjela před lety po tragické smrti syna Gríši.  Návrat na své rodné
sídlo prožívá s typickou ruskou sentimentalitou.  Vrací se, protože na nákladný
život v cizině už nemá finance. Statek je před krachem, přestože se o něj
Varja, nevlastní dcera Raněvské, usilovně stará.

Statek má být prodán v dražbě i s višňovým sadem, jehož krása vzbuzuje obdiv
širokého okolí. Varjin nápadník, kupec Lopachin, radí rozprodat pozemky na
stavbu letních bytů. Ale jeho návrh se pro Raněvskou a jejího bratra Gajeva zdá
naprosto nepřijatelný. Všichni se snaží žít jako dříve, dluhy však rostou, a
prostředky na jejich zaplacení se nedaří získat.

Dochází k dražbě, při které panství k překvapení všech koupí Lopachin (bývalý
poddaný, představitel nové majetné vrstvy). Nechává višňový sad (symbol
minulosti) nemilosrdně vykácet...

Rodina se pomalu rozpadá, všem se teď zcela mění jejich životní situace. Varja
se rozchází s Lopachinem. Raněvská a Gajev se loučí s vlastní minulostí a spolu
s komorníkem Jašou se vrací zpět do Paříže. Ten jediný je vlastně rád, protože
se tak alespoň zbaví panské Duňaši, která ho už omrzela, a které má "plné
zuby".

Jen naivní Aňu láká představa nového života. S novou nadějí se začne do
budoucnosti dívat i věčný student Péťa Trofimov, bývalý učitel zemřelého Gríši.
Ten spolu s Aňou věří, že se Lopachin zmocnil majetku jen dočasně, a že přijde
doba, kdy lidstvo bude žít v pravdě a štěstí a nebude kácet "krásné višňové
sady", ale to, co je v Rusku škodlivé a prohnilé.

Smutně skončí starý a nemocný sluha Firs. Dům, který má být na jaře zbořen,
uzavřou i s ním v domnění, že byl už dávno odvezen do nemocnice, a tak na Firse
čeká skutečně už jen smrt.

{\bf A. P. Čechov} (1860---1904) byl ruský realistický prozaik a dramatik,
autor mnoha novel, povídek  a divadelních her. Narodil  se v Taganrogu.
Pocházel  z kupecké rodiny, která se  po bankrotu přestěhovala do  Moskvy.
Absolvoval lékařskou fakultu, lékařskou praxi  však vykonával jen krátce,  brzy
se začal věnovat literatuře.  Stýkal se s  Tolstým a Gorkým.  Pranýřoval věčné
lidské a společenské neduhy, kultivoval žánr psychologické milostné novely.
Vytvořil nový typ  novoromantického poetického dramatu, v  němž vnější konflikt
promítl do  vnitřních kolizí  a peripetií  psychiky jednotlivých  protagonistů.
Ztvárnil nadčasovou tragédii iluzí  a ideálů tzv. "zbytečného  člověka" a
pokusil se  o experimentální podobu románu v dramatu. Zemřel v německém
Badenweileru. Mezi jeho díla patří {\it Strýček Váňa}, {\it Tři sestry}, {\it
Dáma s psíčkem} nebo {\it Racek}.


\end{document}