\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf Charles Baudelaire}

\bigskip

\sffamily{\Huge Květy zla}

\end{center}


Sbírka je komponována jako dramatické dílo, po úvodu následuje 6 oddílů a
epilog.  Je psána pravidelným veršem a vyskytují se v ní často sonety.
Baudelairovi verše jsou svébytné, barvité a oplývají dávkou melodičnosti. Avšak
píše i básně, kde líčí obraz hniloby a rozkladu, příkladem je Zdechlina. Na
závěr ale autor nezapomněl připomenout, že v paměti uchovává opravdový, krásný
tvar a smysl svých mrtvých lásek.

I když celá básnická sbírka nese obecně atmosféru smutku, splínu a melancholie,
atmosféra tak místy přechází až do nechutností, které jsou však přesně cílené,
aby ve čtenáři vyvolaly pocity, které básník zamýšlel, a pokud se čtenář básni
podvolí a neodvrátí se hned zhnuseně, může v básni poznat ve skutečnosti
hluboce lidské poselství, zabalené do takového pláště, který ho po rozpoznání
ještě zdůrazní.

Do tohoto Baudelairova díla se také promítá tématika milostná, až erotická.
Vzpomínka na jeho téměř celoživotní družku Jeanne Duvalovou se promítla v
básních {\it Upír}, {\it Posedlý} a {\it Beatrice}.

{\bf Charles Baudelaire}, francouzský dekadentní básník, vyvolal svými díly
(jako {\it Umělé ráje} či {\it Malé básně v próze}) mnoho diskusí a rozdílných
názorů. Svými současníky byl téměř neznám, po vydaní Květů zla byl většinou
zatracován a později i souzen. Po mnoho let si si získal odsuzující
charakteristiku "nezdravého básníka morbidní sensibility" a jeho sbírka byla
nazývána jako "veledílo špatného vkusu".  Veřejné obhajoby tohoto díla se ujal
básník Barbey d´Aurevilly, avšak jeho článek pro časopis Le Pays byl odmítnut.
Charles Baudelaire zemřel 31. srpna 1867, pohřben je na hřbitově Montparnasse.

\end{document}