\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Gabriel García Márquez
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Kronika ohlášené smrti
}

\end{center}

Tento román kolektivní viny  se odehrává v  jednom přístavním městečku  v
Kolumbii. Je psán ich-formou, vypravěčem je přítel zavražděného a zároveň
bratranec vrahů.  Tuto kroniku přitom psal až po 27 letech od činu. Celou tu
dobu si shromažďoval informace a data, jak vše chronologicky probíhalo, a
zjišťoval,  co každý to  ráno a  předešlou noc  dělal. Ptal  se každého  občana
v jejich vesnici,  poněvadž to  byla  velmi "veřejná"  vražda.  Každý věděl, co
chtějí vrazi provést, ale nikdo tomu rapidně nezabránil.

Román začíná osudným  ránem, kdy  do vesničky  přijíždí biskup.  To ráno, kdy
se  každý těší na  jeho příjezd a  připravuje si pro  něj různé daty, se  stane
vražda, o  které ví skoro  každý ve  vesnici, hned jak se probudil. Jen chudák
Santiago Nasar ne. Tento 24  letý mládenec je před svým  domem ubodán noži  na
zabíjení vepřů  bratry Pedrem a Pablem Viceriovými.

Vše začalo příjezdem bohatého Bayarda San Romána do vesničky. Tento muž měl
podivnou  minulost. Říkalo se  o něm, že  jezdí od města  k městu a hledá si
manželku. Strávil zde pár dnů a hned se  zamiloval do mladé Angely Vicariové.
Požádal Angeliny matku o její ruku, aniž se znali. Angela nikdy moc
neprotestovala. Byla vychována tak,  že až si pro ni  přijde bohatý mládenec a
požádá rodiče o její  ruku, neexistuje záporná odpověď.

Svatba byla  velkolepá, pozváni  na svatební  hostinu byli  všichni vesničané.
Hostina se konala na  náměstí a v okolí. Každý  připíjel na zdraví novomanželů,
přál jim hodně štěstí... Hostina se protáhla až do ranních hodin.  Brzkého rána
dalšího  dne měl přijet  biskup.  Většina ze svatebčanů  tedy ani nešla  spát.
Protáhli si  to až  do příjezdu.

Jedinou osobou, která ze svatby neměla radost, ale spíše strach,  a to hlavně
ze svatební  noci, byla  novomanželka Angela.  Od  každé mladé dívky, která
ještě  neměla vážnou známost,  se čekalo, že  je poctivá. U Angely tak bohužel
nebylo. Svěřila se se svým tajemstvím matce a blízké  přítelkyni. Ty  jí
poradily různé  triky, jak  muže oklamat o její poctivosti. Angela byla ale tak
nervózní o  svatební noci, že tajemství bylo ihned prozrazeno. Bayardo se tedy
naštval a ještě tu noc odvedl a vrátil svoji nevěstu rodičům.

O Angelině nepoctivosti  však nevěděli  její dva bratři  - Pedro  a Pablo.
Jakmile  svoji sestru  viděli  doma, vrácenou  a  ubrečenou, rozzuřili se a
obvinili za tento čin právě Santiaga Nasara. Protože rodina Vicariových
vlastnila  několik vepřů a  živila se tím  pádem zabijačkami, bylo samozřejmé,
že mají doma  několik velkých  nožů.

Každý se tedy vzal po jednom, zabalili  si je do novin a vydali  se zabít
Santiaga.  Svůj úmysl  netajili,  po ulicích  potkávali  lidi vracející se ze
svatební hostiny, jelikož  bylo k ránu  a každý  z nich se ptal,  kam jdou,  že
hostina  už končí.  Bratři se  každému pochlubili, že  jdou  zabít  Santiaga
Nasara.  Většina  z  nich  si myslela, že jsou opilí a neví, co povídají, a
proto nic nedělali  k tomu, aby alespoň chudáka Santiaga varovali.

Jakoby naschvál až na poslední  chvíli lidé pochopili, že to  není žert. Celou
dobu,  kdy  měli několik  možností  Santiaga  varovat, mlčeli. Na poslední
chvíli se sběhla honička o Santiaga. Ale bratři Vicariovi byli rychlejší, a tak
nic nerušící Santiago byl  několika ranami probodnut před vlastním domem.

{\bf Gabriel García Márquez} (1928) je kolumbijský romanopisec,  povídkář,
publicista  a filmový  scénárista. Narodil  se ve  městě Aracataca.  V letech
1947-49 neúspěšně studoval práva v  Bogotě. Od roku  1955 působil jako
zpravodaj  liberálního deníku 'El  Espectador' v Evropě  (v říjnu téhož roku
navštívil i tehdejší Československo). Psal reportáže a filmové kritiky, v Římě
studoval režii. Po  zákazu deníku žil v naprosté chudobě v Paříži.  V letech
1961-67 pobýval s rodinou v  Mexiku. Po roce 1975 navázal užší vztahy  s
kubánskou vládou --- svou novinářskou práci  věnoval obhajobě kubánské revoluce
a kritice  vojenských diktatur v  Latinské Americe. Laureát Nobelovy ceny za
literaturu pro rok 1982. Mezi jeho další díla patří {\it Úterní siesta}, {\it
Spadané listí} nebo {\it Podzim patriarchy}.


\end{document}