\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Ivan Olbracht
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Nikola Šuhaj loupežník
}

\end{center}

Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je
vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v
Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se
zbojnictvím.

Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k
Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v
minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším
bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení.

Jednou je na polonině četníky chycen, po několikadenním vězení na koločavské
stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj
jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo
dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a
ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí.

Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův
příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o
Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných
směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ({\it "Nikola Šuhaj žije. Žije
v těchto horách a s nimi.  Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu
rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme
se s prostým slovem : dlouho."} - závěr románu.)

Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v
milostném vztahu Nikoly, Eržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu
prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy.

Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor
vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht
vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal
román jeho nejpřekládanější knihou.

{\bf Ivan Olbracht} (1882---1952, vl. jm. Kamil Zeman) byl český prozaik,
novinář a publicista, syn známého advokáta  a spisovatele Antala Staška.
Působil jako levicově  orientovaný redaktor 'Dělnických listů' a 'Práva lidu',
přesto byl v roce 1929 vyloučen  z komunistické strany, neboť nesouhlasil  se
Stalinovými praktikami.  Zajímal  se  o  společenské vyděděnce  a  o  to, jakou
úlohu  hraje  světový  názor  při  jejich sebeosvobozování. Pro děti
převyprávěl biblické motivy  a staroindické bajky. Překládal také díla Manna a
Feuchtwangera. Mezi jeho další díla se počítá {\it Anna proletářka}, {\it Golet
v údolí}, {\it Žalář nejtemnější} či {\it Podivné přátelství herce Jesenia}.


\end{document}