\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Jan Amos Komenský
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Labyrint světa a ráj srdce
}

\end{center}


V Labyrintu se Komenský nepředstavuje jako myslitel světa, nýbrž jako poutník,
který světem prochází.

Svět je uspořádán jako velké středověké město. Město má dvě brány; jednou se do
města vchází --- branou narození --- a druhou se odchází --- branou smrti. Od
brány života prochází ulicí dětství, po které dojde až k bráně rozchodu. V této
bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se
vypínají dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa. Komenský
prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce to město poznat, proto mu osud
neurčuje žádné povolání.  Osud mu také dovoluje si nějaké vybrat. Na cestách ho
doprovází Všezvěd neboli Všudebud a Mámení.

Všezvěd je symbolem lidské zvědavosti. Pro poutníka však není lehké poznat
tento svět. Na očích má brýle mámení, které jsou zasazeny v rohovině zvyku.
Tyto brýle znázorňují lidskou pohodlnost, která se spokojuje s pouhým zdáním a
doměnkami místo skutečného poznání, co je na světě správné a nezbytné. Ve své
slepotě se lidé snaží dostat na hrad náhodného Štěstí.  Avšak pravá cesta z
hradu ctnosti je zarostlá. Lidé se snaží dostat na hrad postraními uličkami
jako je nepravost. Poutník je nakonec uveden ke královně Moudrosti. Vládkyně
světa Moudrost je obklopena rádkyněmi, které představují jednotlivé ctnosti.
Pak nastává soud mezi jednotlivými nectnostmi. Komenský je znázorňuje jako
určité osoby. Tak třeba Šalamoun, představitel člověka moudrého, který se dá
zlákat špatností světa. Lidská moudrost je zde stálá, aby mohla napravit celý
svět.

Poutník dochází k poznání světa a je jím znechucen. Chce přeskočit hradbu
světa, ale bojí se smrti. Nabývá opět klidu až tehdy, když ho Boží sluha zavede
do komůrky svého srdce. Komůrku svou vyčistí a přijme Boha za svého hosta. S
Bohem spraví svět křesťanů a pravé štěstí, které není slepé ani pomíjející,
nýbrž trvalé a zásloužené. Toto štěstí je doslova vybojované tuhým odříkáním a
je zaslouženo na moudrosti božské. Labyrint vyniká pevnou a účelnou stavbou.
Poutník prochází jednotlivými stavy a všude je nespokojen. Všudybud ztraceje už
trpělivost naléhá na poutníka, aby si již vybral nějaké povolání. Nikde však
nenachází správnou cestu, všude vidí faleš a násilí. V největší úzkosti je však
opuštěn Všudebudem a nastává zvrat. Poutník pak vstupuje do neviditelné církve
a pozoruje vlastnosti křesťanů. Pozoruje také jejich řád, svobodu, pokoj a
nezkalenou radost.

V poslední kapitole poutník spatřuje slávu boží a je přijat za člena rodiny
Božích lidí. Je dokonale usmířen, končí slavnou modlitbou, která je závěrem
celé knihy.

{\bf Jan Amos Komenský} se narodil 28. 3. 1592 v Nivnici či v Uherském Brodu.
Vyššího vzdělání se mu dostalo až na Bratrské akademii v Přerově. Později
studoval na kalvínsky orientované vysoké škole v Herbornu, krátce i na
univerzitě v Heidelbergu. Od roku 1621 je pronásledován, roku 1628 opouští
navždy svou vlast a uchyluje se do Lešna, kde vznikají jeho zásadní pedagogická
díla ({\it Velká didaktika}) stejně jako první pansofická díla. V letech
1641--42 působí v Anglii, v roce 1642 pak vchází do služeb rodiny de Geerů,
kteří jej finančně podporovali po celý jeho život. V padesátých letech píše své
hlavní dílo {\it Obecná porada o nápravě věcí lidských}, zatímco pracuje na
reformě vzdělání v Sedmihradsku. Od roku 1656 žije v Amsterodamu, umírá 15. 11.
1670, pohřben je v Naardenu.

\end{document}