\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Jan Neruda
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Malostranské povídky
}

\end{center}


{\bf \large  O měkkém srdci paní rusky}

   Povídka pojednává o paní Rusce, která byla účastna skoro každého pohřbu na Malé Straně. Nyní zašla na pohřeb pana Velše,
   usměvavého dobráckého kupce. Tato stará paní nadprostřední výšky ale mrtvé pomlouvala. Bylo jí tedy zakázano chodit na
   pohřby.

   As po půl roce vystěhovala se ze svého domu a najala sobě byt zrovna vedle Oujezdské brány. Tady musel každý funus kolem.
   A když šel jakýkoli, vyšla dobrá paní Ruska vždycky před dům a srdečně plakala."

{\bf \large  Večerní šplechty}

   Hovora, Kupka, Novomlýnský a Jäkl - to jsou čtyři kamarádi, kteří se pravidelně v noci scházejí na malostranských
   střechách a rozpravují o tom, co se v poslední době odehrálo zajímavého, a celkově o životě. Tentokrát každý z nich
   zavzpomínal na svou nejstarší vzpomínku, se kterou se s ostatními podělil. Ke konci povídky Jäkl hovoří o dívce, kterou
   měl velmi rád a o které si myslel, že by s ní mohl prožít šťastný rodinný život, kdyby nezjistil, že v srdci chová někoho
   jiného.

{\bf \large  Doktor kazisvět}

   Pan Heribert byl lékařem. Vystudoval medicinu, ale nikoho neléčil. Z jeho chování bylo jasné, že o nikoho nestojí. Nikoho
   nepozdravil, na pozdravy jemu adresované neodpovídal, s nikým nemluvil, na ulici udržoval velký odstup od všech lidí a kdo
   s ním chtěl mluvit, tomu pan Heribert nikdy nedal příležitost, aby dotyčný sdělil, co má na srdci. Lidé ho začali
   považovat za něco takového, čemu se říká "zkažený student". Pro všechny se stal doktorem Kazisvětem.

   Jednoho dne se však dr. Heribert nechtěně dostal do pohřebního průvodu. V té chvíli nějací mladící pokládali rakev s
   údajně mrtvým panem Schepelerem na vůz. Snad jejich nešikovností, nebo tomu tak chtěl život sám, rakev se převážila na
   jednu stranu a z vozu vypadla, přičemž se otevřelo víko od truhly a ruka mrtvého vypadla ven.

   Vtom se pan Heribert sklonil k nebožtíku Schepelerovi a zjistil, že není mrtev, pouze je strnulý, zřejmě omdlel. Lékař měl
   pravdu, nebýt jeho zásahu, byl by pan Schepeler pohřben zaživa.

   Rázem pana Heriberta měli malostranští rádi, noviny o něm psaly a celá Malá Strana na něj byla pyšná. Dr. Heriberta chtěli
   za lékaře všichni společensky vysoce postavení lidé.

   Ale on jako by neviděl a neslyšel. Stále lidmi opovrhoval a nehlásil se k nim.

   Teď se mu všeobecně říkalo "doktor Kazisvět".

{\bf \large  Jak si nakouřil pan vorel pěnovku}

   Povídka vypráví o panu Vorlovi, který se rozhodl otevřít na Malé Straně krupařský obchod. V těch místech už jeden takovýto
   obchod byl a malostranští neviděli důvod, proč by zde měl být ještě jeden. Navíc krupařství bylo v domě, kde nikdy žádný
   obchod nebyl. A k veškeré té nespokojenosti lidí ještě přihrával fakt, že pan Vorel je cizinec, nenarodil se na Malé
   Straně a tudíž neznal a tedy i nedodržoval malostranské zvyky.

   Krupařství bylo 16. února 184? otevřeno. Pan Vorel si říkal: "Však oni přijdou," a zapálil si svou novou pěnovku a bafnul.
   Do obchodu ale nikdo nepřicházel, jen každou středu žebrák pan Vojtíšek. Čím byl prodavač mrzutější, tím mohutnější
   kotouče se mu vinuly z úst.

   Po pár měsících mu bylo jasné, že bude muset krupařství zavřít. To však nepřenesl přes srdce a oběsil se.

   Malostranský policejní komisař sáhnul do kalmuku nebožtíkova a vyndal z něho dýmku. Držel ji k světlu a pravil: "Tak
   krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl - podívejte se!"

{\bf \large  U tří lilií} 
   Byla teplá letní noc a Jan Neruda seděl pod dřevěnými arkádami hostince U Tří lilií poblíž Strahovské brány. Poté, co se
   strhla venku silná bouře, šel Neruda do salónku, kde tančila dívka, která se mu velmi líbila. Pak náhle dívka odběhla
   pryč. Když se vrátila, dozvěděl se, že její matka právě umřela. Chytl jí za ruku a šel dále do arkád. Přitiskla se k němu.
   Bylo mu, jako by musel vypít tu zlotřilou duši z ní.


Český básník,  prozaik,  novinář, fejetonista,  divadelník,  literární a
výtvarný  kritik a hlavní  představitel  generace májovců {\bf Jan Neruda} po
maturitě na gymnáziu (1853) studoval práva a filosofii. Byl redaktorem deníků
'Čas' (1861), 'Hlas' (1862-64) a 'Národní listy'  (1865-91)  a  beletristických
časopisů  'Obrazy  života'  (1859-60), 'Rodinná  kronika'  (1863),  'Květy'
(1865-67) a 'Lumír' (70. léta). Ve  své době byl ceněn především jako
žurnalista, jeho básnické dílo ocenila až  generace lumírovců. V  rané básnické
tvorbě vyjádřil  svou  romantickou rozervanost,  kterou zahalil  do ironie  a
provokativního cynismu. Později byl průkopníkem realistického pohledu na svět v
poezii i v próze. Vrátil se k obrozenské tradici lidových balad, křesťanských
mýtů a historických romancí, aby je  přiblížil současnému vnímání. Stal se
zakladatelem moderní  české fejetonistiky - napsal  přes dva tisíce  fejetonů
cestopisného, zábavného,  umělecko-kritického, politického,  sociálního,
osvětového a kulturního  charakteru. Jeho mnohotvárný  a jazykově moderní
publicistický styl ovlivnil  další vývoj  české žurnalistiky. Zemřel v rodné
Praze. Mezi jeho nejvýznamnější díla můžeme zařadit {\it Knihy veršů}, {\it
Prosté motivy}, {\it Zpěvy páteční} či {\it Trhani}.

\end{document}