\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Jaroslav Vrchlický
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Noc na Karlštejně
}

\end{center}

Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí přijít žádná žena. Ale octnou se tam
zrovna dvě, a to v přestrojení za pážata.  Jednou je Alena, neteř purkrabího,
která se vsadila s otcem o to, že podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí
si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou je císařovna. Ta se vydala
za císařem, protože na něho žárlí.

Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi, ten jí chce dokázat nicotnost
jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška, který má
předstírat nemoc. Na zámku jsou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má
diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti
žen nelíbí. Před ložnicí císařovou se Petr snaží páže políbit, to se brání a
zlomí mu meč. Císař vyjde, pozná přestrojenou císařovnu.

Arnošt pak vysvětlí císaři, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď
se snaží císařští manželé odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován, ale
nemohou z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili.

Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen,
zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem
jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale
Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že
je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina
čest je tak zachráněna.

Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu, ta s ním šermuje, ale Karel zarazí
boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze
služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl
oženit s Alenou. Zatím se císařovna převlékla a přišla, jako by zabloudila na
hrad. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Tak jsou oba nepříjemní hosté
odbyti. Štěpán kromě toho nepochodil ani se svým diplomatickým posláním.

{\bf Jaroslav Vrchlický} (1853---1912, vlastním jménem Emil Frída) byl český
básník, dramatik,  překladatel, literární a  divadelní kritik,  hlavní
představitel lumírovské  poezie. Po  gymnáziu (1872) a tříletém studiu
filosofie a historie  na filosofické fakultě byl v roce 1893 jmenován
profesorem srovnávacích dějin literárních na české univerzitě. Základem jeho
básnické tvorby, plné  smyslovosti, bohaté obraznosti a vnitřního  neklidu, je
víra v  uskutečnitelnost lidských ideálů a  naplnění základních hodnot  života
- psal lyriku intimní, přírodní i vlasteneckou.  Tématicky i formálně pomohl
vyrovnat českou poezii s evropskou. Rozsáhlou překladatelskou činností z mnoha
jazyků (zejména z italštiny a francouzštiny, ale i angličtiny, němčiny a
dalších) přispěl k poznání světové literatury v českém prostředí.  Své překlady
navíc doprovázel literárními studiemi a eseji.  Byl otcem Evy Vrchlické. Zemřel
v Domažlicích. Mezi jeho významná díla patří dále {\it Hippodamie}, {\it Selské
balady}, {\it Písně poutníka} či {\it Okna v bouři}.


\end{document}