\documentclass[a4paper,12pt]{article} \usepackage{czech} \usepackage{latexsym} \frenchspacing \csprimeson \pagestyle{empty} \textwidth 16.5 cm \oddsidemargin 0 cm \topmargin -1.5 cm \textheight 25 cm \parskip 6pt \overfullrule = 5pt \emergencystretch = 2pt \begin{document} \begin{center} {\large \bf Josef Kajetán Tyl } \bigskip \sffamily{\Huge Strakonický dudák } \end{center} Hra vypráví o lásce mezi Švandou a Dorotkou. Oba by se chtěli vzít, ale jejich lásce nepřeje otec Dorotky, starý hajný Trnka. Příčinou sporu jsou peníze - Švanda, který ani svou matku nestačil poznat, si vydělává peníze hudbou na dudy. Ale v Čechách mu toto povolání nevynáší. Rozhodne se tedy vydělávat peníze v cizině. Doslechl se totiž, že v cizině padají do kapsy hudebníkům tisíce tolarů. Na scénu vstupují také nadpřirozené bytosti. Jednou z nich je polednice, Švandova matka, kterou Lesana, lesní panna, vyhnala z jejího společenství, protože měla dítě. Rosava poprosí lesní panny, aby očarovaly Švandovy dudy: \begin{verse} "Dechněte mu v jeho dudy\\ svoje sladké zpěvy,\\ aby hraním jeho všudy,\\ kamkoli jen vkročí,\\ ztichly smutek, bol a hněvy,\\ radostná i slza tekla z očí;\\ by se každé srdce na něj smálo,\\ však i zlaté odplaty mu přálo!" \end{verse} Švanda tedy vyrazí do světa, rozloučí se s Dorotkou a slíbí jí, že bude koukat jen na peníze. Na své cestě potkává v jedné hospodě v cizině Vocilku, chlapíka s ne příliš dobrými vlastnostmi. Pro svůj osobní prospěch je kdykoli ochoten k jakékoli špatnosti. Nezná vůbec lásku k vlasti a vší silou nutí Švandu, aby zradil krajany, kteří se s ním náhodou potkávají v již zmíněné hospodě. Kalafuna, jeho věrný přítel a Dorotka se totiž vydali do světa hledat Švandu, protože dudák do Strakonic nepřišel ani po osmi týdnech, jak slíbil. Po šťastném shledání se Švanda vydává za princeznou Zulikou, aby ji obveselil svou hudbou, protože Zulika trpí ukrutnou skleslostí. Úkol se mu splnit podaří, ale další problémy Švandu neminou. Zulika chce odmítnout svého ženicha Alamira a místo toho si vzít dudáka. To samozřejmě vyvolává rozhořčení u Dorotky, Alamira i u Švandy, který ale překvapením na svou obhajobu nic neříká a není schopen slova ani tehdy, když stráže odvádějí bouřící se Dorotku. Pak je Švanda zajat Alamirem. Z vězení se však brzo dostane. Zde se na chvíli rozcházejí osudy hrdinů. Všichni se opět setkávají ve Strakonicích. Švanda přesvědčuje Dorotku, že ona je jeho jedinou láskou. Dorotka ho však neposlouchá a chce od něj jednou provždy. Poté nastupuje na scénu Rosava, která Dorotce sděluje, že pokud ho o půlnoci nevysvobodí z rituálu zlých duchů, Švanda zemře. Hra má šťastný konec, Dorotka Švandu zachrání a oba se zase udobří. {\bf Josef Kajetán Tyl} patří mezi nejvýznamnější osobnosti národního obrození. Byl to horlivý vlastenec, významný dramatik, ale psal i články a novely z divadelního prostředí, pokoušel se i o poezii. Navíc byl významným organizátorem besed i bálů. Tylova láska k divadlu se probudila vlivem profesora Klicpery na hradeckem gymnáziu. Působil nějaký čas v kočovné divadelní společnosti a divadlu . Od roku 1842 řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla. Po porážce revoluce 1848/9 odešel opět ke kočovné společnosti. Na přelomu 40./50. let se také tvoří protitylovská fronta mezi divadelníky, kteří chápou, že je třeba tvořit i náročná díla. Tyl se sice nebrání kritice a sociálním a dalším ožehavým problémům, ale vetšina díla má v sobe sentimentální náboj. Ostrý revoluční náboj získávají později jeho poslední hry vznikající po revoluci. Populární byly Tylovy veselohry, které měly vzor v módní vídeňské frašce. Nejpopulárnější byla zřejmě Fidlovačka, v níž poprvé zazněla Škroupova píseň Kde domov můj. Zvláštní skupinou jsou dramatické báchorky, což jsou hry s nadpřirozenými bytostmi, které dodávají hře kouzlo a symbolizuji lidový názor, že příroda tvoří jednotu s člověkem. Aktuální myšlenky a situaci rozvádějí hry s historickým námětem jako Kutnohorští havíři (první sociální drama), Jan Hus nebo Jan Žizka z Trocnova a bitva u Sudoměře, které společně jsou hrou Tvrdohlavá žena naplněny revolučními ideály a demokratickými myšlenkami. \end{document}