\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Josef Svatopluk Machar
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Zde by měly kvést růže
}

\end{center}


Tato sbírka se skládá ze čtrnácti epických básní, zejména kritizujících
měšťáckou společnost (pokrytectví, zbabělost, neupřímnost). Všímá si osudu žen
- žena je pasivní tvor obdařený hlubokým citem, který se ale nemůže rozvinout,
protože se stále střetává s tvrdou životní realitou, brzdí ji nerovné postavení
v manželství, které nenaplňuje její touhy a představy. Ve sbírce se objevuje
nadsázka, ironie i sarkasmus, autor se nebojí použít i hovorový jazyk. Celá
sbírka má lehký nádech smutku a zoufalství. Podobnou tematiku jako v této
sbírce můžeme najít i v románu {\it Magdalena}.

{\bf Červené střevíčky}

V zimě se scházely starší ženy z vesnice v teplé sednici a draly tam peří.
Práce jim rychle utíkala, protože pily kávu a povídaly si různé příběhu. Občas
se za nimi zašel ohřát starý ponocný, který v mládí procestoval celý svět a rád
vyprávěl o svých zážitcích. Jednou zrovna vzpomínaly na vraždy, loupeže a
popravy v jejich městě. Když přišel ponocný, začal povídat jeden velmi tragický
a pravdivý příběh. Udál se v jejich městě ale už hodně dávno.

Na Pražské ulici žila mydlářka Rosa, Byla to krásná, milá, mladá žena, která
vypadala jako andílek. Měla roztomilé modré oči, krásné žluté vlasy a byla tak
drobounká, že by se ji člověk bál obejmout. Každý si s ní vždy rád popovídal a
poslechl si její nádherný smích. Nikdo netušil, že se za touto andělskou
tvářičkou skrývá také tvář vražednice. Po několika letech manželství totiž
surově zabila svého muže. Později před soudem vše dobrovolně popsala. Čin
připravovala už delší dobru. Nechala si nabrousit sekeru a potom už jenom
vyčkávala, až bude úplněk. Když se plížila k manželově posteli, zula si boty a
dávala velký pozor, aby nestoupla na některé z vrzajících prken. Její muž byl
totiž velmi statný a bylo jisté, že by ho nepřeprala.  Nejdříve ta slabá žena
sekala mydláři do hlavy a potom do prou. Vyndala jeho ještě teplé srdce, hodila
na podlahu a začala po něm dupat a křičet radostí, dokud tam nevtrhli
policisté. Po celou dobu, kdy soudcům vše líčila, se na ně usmívala. Měla až
pohled nevinného dítěte. Seděla, a i když se jí ptali, proč ho zabila, stále se
jenom krásně usmívala. I při přečtení rozsudku. Všichni by se rádi příčiny
dopátrali, ale mučení při soudním přelíčení císař zakázal. A tak jim nezbývalo
nic jiného, než ji odsoudit k smrti oběšením. Poprava se měla kont v době
masopustů, na který si Rosa ještě před vraždou nechala uší červené střevíčky. A
právě jich se týkalo její poslední přání. Chtěla jít na popraviště právě v
těchto červených střevíčkách. To soudce ještě více utvrdilo v přesvědčení, že
je Rosa v nějakém spojení s ďáblem, protože červená je barva pekla. Přáli si ji
upálit jako čarodějnici, ale ortel byl už vyřknut. Až do poslední chvíle se
Rosa usmívala a byla pyšná na to, že se tolik lidí přišlo podívat na její
červené střevíčky.

{\bf Z vlaku}

Cestování vlakem básníka velmi unavilo a chtěl se v klidu prospat. To mu však
nebylo umožněno, protože z vedlejšího kupé bylo slyšet neustálé klevetění
postarších dam. Ač nerad, rozuměl každičkému jejich slovu. Ale teprve když v
jedné stanici nastoupila jakási stařenka, vyslechl skutečně zajímavý a smutný
příběh. Tetky ji hned po příchodu začaly vyslýchat. Babička jela na návštěvu za
svým synkem Jeníkem do vězení. Jeníček byl sice chudý, ale velmi hodný, citlivý
a poctivý chlapec. Zamiloval se do selské dcerky Barušky. Jejich láska vydržela
asi dva měsíce. Jeníček už plánoval veselku, ale Baruška byla velmi nestálá.
Jednoho večera ji Jeniček přistihl, jak ho podvádí s čeledínem Borůvkou.
Nesmírně ho to ranilo a svého soka zabil. Po dvou dnech toulání se zhrzený
Jeníček vrátil domů. Tam ho ale chytli četníci a odvedli. Nyní ho čekal soud a
tak za ním jela jeho maminka. Chtěla mu přivést pár buchet, které měl tak rád.
Otec byl na Jeníčka velmi rozzlobený a proklínal ho. Básník pozoroval babičku
ještě hodně dlouho po tom, co vystoupila z vlaku. Hlava i ruce se jí třásly a
nesla jenom modrý uzlíček s buchtami pro svého syna.

{\bf Josef Svatopluk Machar}, český básník a vynikající fejetonista,
představoval jednoho z iniciátorů České moderny a autra jejího manifestu,
impressionistu, ale i představitele české dekadence. Zavrhl dílo Hálka, naopak
vyzdvihl Jana Nerudu.  Proti poetice lumírovců prosazoval střídmý, civilní verš
s prvky hovorového jazyka, ironií a sarkasmem. V dílech se objevuje autorovo
milostné zklamání, jež záhy přechází do celkové životní deziluze a kritického
vztahu k soudobé společnosti a jejím morálním zásadám.  Jeho tvorba zahrnuje
díla jako {\it Konfiteor}, {\it Tristum Vindobona}, {\it Svědomí věků} či {\it
Magdalena}.

\end{document}