\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Karel Hynek Mácha
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Máj
}

\end{center}


Máj je rozdělen na čtyři zpěvy a dvě intermezza. V první části Jarmila čekala na svého milého na skále.  Zaradovala
se, když v dálce spatřila jeho člun. Z něho pak vystoupil plavec, kterém se hned vrhla do náruče. Záhy však poznala v muži
Vilémova přítele, který  jí oznámil,  že Vilém je  ve vězení,  protože zabil svého  otce. Nešťastná  Jarmila tedy  situaci
vyřešila skokem ze skály do vody.

Ve druhé části básně vzpomíná  Vilém ve vězení na  Jarmilu, na otce, svůdce  jeho dívky, který ho  vyhnal z domu, a  proto
musel žít mezi loupežníky, kteří si ho později zvolili za  svého vůdce. Vilém zde uvažuje nad tím, může-li po smrti  ještě
cokoliv následovat a co znamená ono nic, absolutní prázdno.

Po druhé části následuje první intermezzo, které pojednává o sboru duchů, kteří Vilémovi připravují pohřeb spolu s  pomocí
noci, vichru, hory a dalších:

\begin{verse}
                                               Žáby z bažiny\\
                                               "My odbudem pohřební zpěv."\\
                                               Vichr po jezeru\\
                                               "Pohřební hudbu vichr má\\
                                               Noc\\
                                               "Já černá roucha doručím."\\
                                               Padající rosa\\
                                               "A já vám slzy zapůjčím."
\end{verse}

Duchové také naznačují, že po dlouhé době nastane výměna strážce hřbitova, neboť vždy poslední na hřbitov pohřbený musí
stát v noci na stráži, dokud ho někdo nevystřídá.

Třetí část pojednává o popravě Viléma. Ráno ho vojenský pluk doprovodil na popraviště. Když uviděl okolo sebe krásnou
přírodu a uvědomil si, že má tento svět opustit, uchvátil jej hluboký žal. Jeho city byly před popravou vyjádřeny
následovně:

\begin{verse}
                                                   (k bílým obláčkům)\\
                                            "Vy, jenž dalekosáhlým během svým\\
                                           co ramenem tajemným zemi objímáte,\\
                                         vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,\\
                                         vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,\\
                                            v tiché se slzy celí rozplýváte,\\
                                           vás já jsem posly volil mezi všemi.\\
                                           Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,\\
                                            i tam, kde svého naleznete břehu,\\
                                           tam na své pouti pozdravujte zemi.\\
                                            Ach zemi krásnou, zemi milovanou,\\
                                           kolébku mou i hrob můj, matku mou,\\
                                          vlasť jedinou i v dědictví mi danou,\\
                                              šírou tu zemi, zemi jedinou!"
\end{verse}

Potom byl Vilém, "strašný lesů pán", popraven.

Druhé intermezzo vyjadřuje žal loupežníků nad smrtí jejich vůdce:

\begin{verse}
                                                V kotouči jak vítr skučí,\\
                                                 nepohnutým kolem zvučí:\\
                                             "Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!"
\end{verse}

Ve čtvrté části se dozvídáme, že básník není jen pozorujícím vypravěčem, ale i přímým účastníkem děje. Po sedmi letech
přišel na místo, kde Vilém zemřel. Přepadla ho lítost, když tu ještě spatřil jeho lebku. Báseň vyvrcholí závěrečným
zvoláním: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"


{\bf Karel Hynek Mácha} --- český básník, prozaik  a dramatik,  nejvýznamnější
představitel  českého romantismu  a zakladatel  novodobé české  poezie.
Narodil se v Praze.  Po studiích filosofie  (1830-32) a práv (1832-36) pracoval
jako advokátní  praktikant. Na rozdíl od  preromantické literatury,  která se
elegicky  smířlivě a  sentimentálně obracela k  ideálu dávné  minulosti,
vyslovil ve své tvorbě s romantickou rozervaností, vycházeje z vlastní životní
zkušenosti.  V  básnické tvorbě byl zpočátku ovlivněn lidovou poezií a
anglickým a německým romantismem. Působily na něj různé formy  vlasteneckého
hnutí, mj. divadlo, výlety po  českých hradech  i do  vzdálených zemí, revoluce
ve Francii  a povstání  v Polsku.  Vybočil z dosavadního obrozenského
kulturního programu. Současně pracoval na literárních projektech (prózách a
dramatech), které však většinou nestihl dokončit a v nichž již v duchu
romantické poetiky zanikala hranice mezi lyrikou a epikou.  Miloval přírodu,
umění a svojí přítelkyni Eleonoru Šomkovou, matku jeho předčasně zesnulého
syna. Krátce před svatbou s ní,  jen deset dní před  svými šestadvacátými
narozeninami,  zemřel poté, co v  Litoměřicích hasil požár  - pohřeb jeho
ostatků  na Vyšehradě v  květnu 1939  se stal národní  manifestací.  Máchovu
osobnost  nejlépe přibližuje  jeho intimní deník.  Mezi jeho další díla patří
{\it Cikáni}, {\it Obrazy ze života mého} nebo {\it Kat}.


\end{document}