\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Karel Jaromír Erben
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Kytice
}

\end{center}

Kytice je soubor třinácti balad, z nichž se skoro každá rozkládá na kapitoly.
Příběhy většinou mívají špatný konec. Název pochází do první stejnojmenné
básně.

{\bf Kytice}

Na hrobě své zemřelé matky, jejíž duše se převtělila do květů mateřídoušky,
truchlí sirotci. Poznali matku po dechu a plesaly.

{\bf Poklad}

Na Velký pátek jdou lidé do kostela. Také matka s dítětem jde za nimi. Ve skále
uvidí převeliké bohatství a chce si ho co nejvíce odnést. Ve spěchu zapomene na
dítě, které nechává ve skále. Poklady se jí však doma promění v kamení. Matka
začne truchlit. Za rok se opět skály otvírají a žena se šťastně shledává se
svým dítětem.

{\bf Svatební košile}

Dívka, která již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny, vyhrožuje
sebevraždou, jestli se jí nevrátí. Přichází však už jen hochův duch, dívka to
ale nepozná. Dozví se to až na hřbitově, kam ji zavedl. Zachraňují ji pouze
modlitby a ranní klekání.

{\bf Polednice}

Matka přivolala na své zlobivé dítě Polednici. Ta přišla, ale matka chtěla dítě
uchránit od smrti. V poledne přišel otec z práce. Ženu probral, ale dítě bylo
již mrtvé.

{\bf Zlatý kolovrat}

Je to příběh o hodné Dorničce, kterou matka se sestrou zabijí, když si ji chce
vzít za ženu král. V lese však Dorničku vzkřísí čarovný dědeček. Její končetiny
a oči vymění za kouzelný kolovrátek, který nakonec zazpívá celou pravdu. Král
poznává situaci a za ženu si bere Dorničku.

{\bf Štědrý den}

Popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Marie a Hana chtějí poznat
osud, a vysekají proto díru do jezera. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. To
se vyplní na jejich matce.

{\bf Holoubek}

Mladá žena zabije svého muže a za tři dny chystá novou svatbu. Myslí si, že
mrtvý nic neví. Ten se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Žena to
nevydrží a utopí se.

{\bf Záhořovo lože}

Mladý hoch odchází do pekla a po cestě potkává zločince Záhoře, který poutníka
pustí dál pouze pod podmínkou, že mu pak poví vše o peklu. Ten svému slibu
dostojí. Záhoře se zmocní strach z pekelných trestů a slibuje pokání. Po
devadesáti letech dojde odpuštění.

{\bf Vodník}

Vodník je, alespoň pro mě, jedna z nejhezčích balad, bohužel končí velice
smutně.  Dcera jde i přes zákaz matky k jezeru, kde chce prát. Lávka se pod ní
prolomí a ona se utopí. Pod vodou si bere za manžela Vodníka, kterému později
porodí syna. Dcera se chce ještě jednou shledat s matkou. Do večera se však
musí vrátit. Žena nechce dceru pustit zpět do jezera. Vodník je za to potrestá
smrtí syna.

{\bf Vrba}

Manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu, se kterou žena sdílí
svůj život. Tak obě zahubí a ze syna udělá sirotka.

{\bf Lilie}

Na hrobu mrtvého děvčete vyroste bílá lilie. Pán si ji odnáší domů a z květiny
se stává dívka, která však nesmí na světlo.  Po pánově odjezdu ji jeho matka
neuhlídá a dívka se opět změní v uvadlou lilii.

{\bf Dceřina kletba}

Matka rozmlouvá s dcerou, která zabila své dítě. Dcera však přikládá vinu i
matce. Než se oběsí, prokleje matku.

{\bf Věštkyně}

V této baladě autor připomíná věštbu kněžny Libuše. Zdůrazňuje, že po všem zlém
přijde vždy to dobré a že český národ nezanikne, bude-li držet přisobě.

{\bf Karel Jaromír Erben} (1811---1870) byl český básník, sběratel a spisovatel
lidových písní a pohádek, literární historik a překladatel.  Narodil se v
Miletíně u Jičína.  Během filosofických a právnických studií poznal Františka
Palackého, se kterým  pak po celý život spolupracoval.  Byl také prvním
archivářem města  Prahy. Snažil  se rekonstruovat původní podobu  lidové
slovesnosti.  Vydával starší české texty, např. spisy Husovy. Zemřel v Praze.
Mezi jeho další díla patří {\it Mateří doušky}, {\it Vybrané báje a pověsti
národní jiných větví slovanských} nebo {\it Prostonárodní české písně a
říkadla}.


\end{document}