\documentclass[a4paper,12pt]{article}
\usepackage{czech}
\usepackage{latexsym}
\frenchspacing
\csprimeson
\pagestyle{empty}
\textwidth 16.5 cm
\oddsidemargin 0 cm
\topmargin -1.5 cm
\textheight 25 cm
\parskip 6pt
\overfullrule = 5pt
\emergencystretch = 2pt

\begin{document}

\begin{center}

{\large \bf
Václav Havel
}

\bigskip

\sffamily{\Huge
Zahradní slavnost
}

\end{center}

Jednoduchý děj vychází ze znalosti psychologie českého člověka středních
vrstev, jedož zásadami je: do ničeho se neplést, nevyjádřit přesně svůj názor,
ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody.

I hrdinové Zahradní slavnosi - manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny
Hugem a Petrem - jsou těmito typy. Jejich přizpůsobivá životní filozofie zapadá
dobře do celkového společenského marasmu, který je vykreslen v postavách
zdánlivě o něčem rozhodujících (pracovník Zahajovačské služby Plzák, její
ředitel, tajemník i vlivný muž "v pozadí" Kalabis).

Když je Hugo Pludek poslán svými rodiči na zahradní slavnost likvidačního úřadu
hledat údajně vlivného Kalabise, rozjede se absurdita hry na život. Strach o
své postavení znemožňuje normální myšlení, i snaha přizpůsobit se společenské
normě za cenu ztráty vlastní identity a obludná podřízenost fungování
byrokratického mechanismu vyúsťují v jeden logický závěr.

Hlavní hrdina Hugo Pludek si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího
společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení a chování tak dokonale,
že ho vlastní rodiče nepoznávají. Hra odkrývá absurditu života, který se zříká
vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci.

{\bf Václav Havel} (1936) je český dramatik rozvíjející principy absurdního
divadla, esejista a publicista, politik. Při zaměstnání vystudoval  střední
školu a v  60. letech obor  dramaturgie na divadelní  fakultě 'Akademie
múzických umění'. Člen časopisu 'Tvář', později dramaturg 'Divadla Na
zábradlí'.  Po roce 1968  byl donucen odejít z divadla -  určitý čas pracoval
jako  dělník, současně se věnoval  autorské tvorbě a občanským  aktivitám.
Přispíval do samizdatových edic  a do  'Lidových novin'.  Za totality  se stal
přední osobností  nezávislých  občanských iniciativ, pro svou činnost byl
několikrát vězněn. Spoluzakladatel a jeden z prvních  signatářů a mluvčích
'Charty 77'  a 'VONS' (1978). V  létě 1989  iniciátor petice  'Několik vět',
na podzim  pak vedoucí  osobnost opozice,  která jednala  s představiteli
komunistického režimu, a spoluzakladatel 'Občanského fóra', později prezident.
Mezi jeho další díla patří {\it Dálkový výslech}, {\it Largo desolato} nebo
{\it Audience}.


\end{document}