\documentclass[a4paper,12pt]{article} \usepackage{czech} \usepackage{latexsym} \frenchspacing \csprimeson \pagestyle{empty} \textwidth 16.5 cm \oddsidemargin 0 cm \topmargin -1.5 cm \textheight 25 cm \parskip 6pt \overfullrule = 5pt \emergencystretch = 2pt \begin{document} \begin{center} {\large \bf Viktor Dyk } \bigskip \sffamily{\Huge Krysař } \end{center} Krysař přijde do města Hammeln, zdejší lidé ho tam potřebují, protože ve městě je mnoho krys. Hned při příchodu se zamiluje do Agnes --- ta má sice ženicha Kristiána, ale Krysařovu lásku opětuje. Krysař za slíbenou odměnu 100 rýnských vyvede krysy z města. Po splnění úkolu připomene v hostinci U Žíznivého člověka radním (truhláři Froschovi a krejčímu Strummovi), že mu město dosud nevyplatilo odměnu. Ale radní se ošívají a odměnu nevyplatí, protože je prý smlouva neplatná, jelikož není známa druhá strana --- Krysař, také nebyla smlouva ukončena obvyklou zbožnou formulí. Krysař se chce pomstít, tu noc mají oba radní strašné sny, krejčímu se zdá, že ušil 1000 obleků, které se pod Krysařovým zrakem změnily v 1000 rubášů. Truhlář má sen, že vyrobil 1000 postelí, a že se objevil Krysař a postele se změnily v rakve. Pro Agnes však Krysař městu odpouští. Ráno od ní odchází, jde na horu Koppel, která je nad městem a končí propastí. Pověst praví, že tento sráz není propastí, ale cestou do Sedmihradska, zaslíbené země, kde neexistuje strach ani bolest. Láska ale Krysaře táhne zpět, jde k Žíznivému člověku, kde je jediný host, Faust. Ten Krysaři prozradí, že prodal ďáblu srdce a ne duši, potom chce Krysaře přesvědčit různými kousky --- mění kocoura v tygra, špinavou prostitutku v trojskou Helenu, apod. Ale Krysař se odmítne zaslíbil ďáblu. Naopak se vrací k Agnes, ale ta je již zoufalá. Poté, co Krysař odešel, přišel k ní Kristián --- Agnes ho nemá ráda, ale čeká s ním dítě, žádá Krysaře, aby ji zabil, nakonec ho požádá, aby odešel. Krysař odejde, ale slíbí, že se vrátí. Agnes si od matky nechá vyprávět pohádku o Sedmihradské zemi, nakonec se utopí v řece. Když se Krysař vrátí, najde jen matku, která zešílela z dceřiny smrti. Krysař začne pískat na píšťalu, ne jemně jako na krysy, ale naplno. Všechny táhne jeho píseň za ním. Krysař je vyvede na Koppel a všichni spadnou do propasti. Jediný kdo přežije je rybář Jőrgen, kterému všechno dojde až druhý den. Nalezne totiž nemluvně, které svým křikem překoná zvuk píšťaly. {\bf Krysař} je tajemný člověk, smířený se svým osudem věčného cizince, ale hluboce miluje Agnes, nemá rád nespravedlnost, ale je ochoten kvůli Agnes ledacos překousnout. Je čestný a rozumný, nenechá se tak snadno zlákat. Po tom co jeho láska zemře ztrácí jeho život smysl, převládne v něm zloba i zoufalství a posílá nevděčné obyvatele města do pekel. Dalo by se říci, že to co udělal je pošetilé, ale zároveň i spravedlivé. Symbolicky vystupuje jako kladná postava, která vyčistí město od krys, od krys jako takových a od lidí, kteří se chovají jako krysy. {\bf Agnes} - dívka, která je zasnoubená z rozumu, až po setkání Krysaře poznává pravou lásku. Jde o milující kladnou postavu, která v zoufalství nemá dost sil na to, aby bojovala s osudem. Pomocí této postavy kritizuje Dyk společnost, která často problémům utíká, nebo volí zbabělá řešení. Kritizuje sňatky z rozumu, kdy ženich představuje materiální, ale nikoliv duchovní zajištění. {\bf Lidé} - lidé z Hammelnu nejsou příliš zvláštní, mají rádi svoje zvyky, nepříliš nadšeně vidí cizince. Když je však potřebují nestydí se jich využívat, dovedou být i krutí. Jsou praktičtí a mají rádi peníze, reprezentují měšťáckou povahu společnosti. {\bf J\"orgen} je možná jediná opravdu cele kladná postava z Hammelnu --- nikdy nikomu neubližuje, ani když ostatní ubližují jemu. Proto si také zaslouží být zachráněn. {\bf Dítě} symbolizuje naději a záchranu, protože je pro rybáře záchranou, když překřičí píšťalu. Je nadějí, že se všechno změní a do Hammelnu se jednou vrátí dobří lidé. Záchránění si zaslouží, protože ještě není kruté, v životě ještě nikomu neublížilo. Autor používá spisovný jazyk, trochu zabarvený staršími výrazy, slovosled je někdy také přeházený. Dyk na druhou stranu nepoužívá dlouhá souvětí, věty jsou spíše kratší a jednodušší. Často využívá řečnické otázky. Slovní zásoba je bezpochyby bohatá. {\bf Viktor Dyk} se narodil 31. 12. 1877 a zemřel 14. 5. 1931. Byl to český básník, prozaik, dramatik, novinář a politik. Původně právník, od roku 1900 se profesionálně věnoval literatuře. Stal se mluvčím radikálního českého nacionalismu a historismu - státoprávního programu obnovy samostatného českého státu. Za 1. světové války v odboji (1916 - 17 vězněn ve Vídni), od roku 1918 redaktor Národních listů a předák československé národní demokracie, po 1918 poslanec za národně demokratickou stranu, od 1925 senátor. Atmosféru studentského hnutí a politických bojů z konce 19. stol. zachytil v románu {\it Prsty Habakukovy}. V básnických sbírkách {\it Satiry a sarkasmy} nebo {\it Pohádky z naší vesnice} kriticky a ironicky glosoval politický a kulturní život národa. Vztah jednotlivce k vlasti a národu a mravní smysl boje za národní osvobození vyjádřil v básnické tetralogii z období 1. světové války {\it Lehké a těžké kroky}, {\it Anebo}, {\it Okno}, {\it Poslední rok}. Vrcholem jeho intimní, elegicky meditativní lyriky, v níž dospěl k překonání deziluze a skepse zdůrazněním smyslu i tragického heroismu stále nových zápasů o budoucnost, je poslední básnická kniha {\it Devátá vlna}. Podobný svár romantické touhy po ideálu se skutečností a intelektuální skepsí prochází celou Dykovou tvorbou, lze zmínit alespoň básnickou sbírku {\it Milá sedmi loupežníků}. \end{document}