Achilles (řecký válečník, že všech smrtelníků nohou nejrychlejších) a Želva stojí vedle sebe na prašné závodní dráze. U cíle visí na vysoké tyči velká obdélníková vlajka, schlíplá v parném bezvětří. Vlajka je celá červená, až na prstencovitý otvor, skrz který je vidět nebe. Achilles: Co je to tam na druhém konci dráhy za vlajku? Nějak mi to připomíná tisk mého oblíbeného malíře, M. C. Eschera. Želva: To je Zenonova vlajka. Achilles: Myslíte, že by ten otvor mohl připomínat otvor v Mobiove proužku, který Escher jednou nakreslil? Řekl bych, že je na té vlajce určitě něco divného. Želva: Kruh, který byl do vlajky vystřižen, má tvář nuly. To je Zenonovo oblíbené číslo. Achilles: Ale nulu ještě nikdo nevynalezl! To teprve čeká na nějakého indskeho matematika až za pár tisíc let. A to, paní Želvo, dokazuje, že je taková vlajka ve skutečnosti nemožná. Želva: Vás argument je přesvědčivý, Achille. Musím tedy přiznat, že tato vlajka je opravdu nemožná. Ale stejně je krásná, že? Achilles: Samozřejmě, o její kráse není pochyb. Želva: Zajímalo by mě, jestli je krásná právě proto, že je nemožná. Kdo ví, já jsem si nikdy nenašla čas zkoumat podstatu Krásy. Je to Téma s velkým T, a já si nikdy nemůžu najít čas na Témata s velkým T. Achilles: Když mluvíme o Tématech s velkým T, přemýšlela jste někdy o Smyslu života, paní Želvo? Želva: Dobrý Bože, to tedy ne! Achilles: Přemýšlela jste někdy, proč jsme tu, nebo kdo nás stvořil? Želva: Aha, to je ovšem něco úplně jiného. Jak již brzy uvidíte, vymyslel si nás Zenon. A jsme tu, abychom spolu závodili. Achilles: Závodili? Jak urážlivé! Já, že všech smrtelníků nohou nejrychlejších, proti vám, nejplouživější že všech plouzivcu! To by přeci nemělo žádný smysl. Želva: Mohl byste mi dát náskok. Achilles: To by musel být pořádný náskok. Želva: Tím lépe. Achilles: Ale já bych vás stejně dříve nebo později chytil. Spíš dříve. Želva: Ne pokud bude platit Zenonuv paradox. Zenon doufá, že bude moci na našem závodu ukázat, že pohyb je nemožný, chápete? Podle Zenona je ve skutečnosti pohyb možný pouze v naší myslí. Ve skutečnosti je pohyb naprosto nemožný. Dokazuje to docela elegantně. Achilles: Aha, už si vzpomínám - ten slavný zenový koan o zenovém mistrovi Zenonovi. Jak říkáte, opravdu je to velmi jednoduché. Želva: Zenový koan? Zenový mistr? Co tím myslíte? Achilles: Zní to takhle: Dva mniši se hádali o jakési vlajce. Jeden prohlásil: "Ta vlajka se hýbe." "Hýbe se vítr," odvětil ten druhý. Šestý patriarcha Zenon zrovna procházel okolo. Řekl jim: "Ani vítr ani vlajka. Mysl se pohybuje." Želva: Obávám se, že jste trochu popletený, Achille. Zenon ani zdaleka není žádný zenový patriarcha. Ve skutečnosti to je řecký filozof z Eleje (která leží uprostřed mezi body A a B). Staletí bude oslavován za své pohybové paradoxy. A právě v jednom z jeho paradoxu bude nás závod hrát ústřední roli. Achilles: Jsem z toho celý zmatený. Živé si pamatuji, jak jsem si opakoval pořád dokola jména šesti patriarchů Ženu, a vždycky jsem si říkal: "Šestý patriarcha se jmenuje Zenon, šestý patriarcha se jmenuje Zenon..." (Náhle se zvedl lehký vánek.) Oh, dívejte, paní Želvo! Podívejte se na tu vlajku, jak vlaje! Jak krásné se ta lehká látka vlní a třpytí na slunci. A vlní se i ten vystřižený kruh. Želva: Ale no tak, nebuďte hlupák. Ta vlajka nemůže existovat, tedy ani nemůže vlát. Ve skutečnosti vaně vítr. (V tuto chvíli se v okolí vyskytne sám Zenon.) Zenon: Dobrý den, dobrý den! Co se děje? Co je nového? Achilles: Ta vlajka se hýbe. Želva: Hýbe se vítr. Zenon: Ach, přátelé moji! Ukončete své spory! Odložte své vitrioly! Svých nešvarů zanechejte! Neboť nyní vyřeším za vás tuto záležitost jednou pro vždy. O, a v tak krásný den! Achilles: To je ale šašek. Želva: Počkejte, Achille. Poslechneme si, co nám chce povědět. O, neznámý pane, sdělte nám, co si o této věci myslíte. Zenon: Velmi rád. Ani vítr ani vlajka. Ani jedno se nehýbe, vlastně vůbec nic se nehýbe. Neboť jsem objevil velký Teorém, který říká: "Pohyb je naprosto nemožný." A z tohoto Teorému vychází ještě věci Teorém - Zenonuv Teorém: "Pohyb neexistuje." Achilles: "Zenonuv teorém"? Nejste, ctihodný pane, čistě náhodou filosof Zenon z Eleje? Zenon: To opravdu jsem, Achille. Achilles (nechápavě se podrbá na hlavě): Jaktoze ví, jak se jmenuju? Zenon: Nechtěli byste si náhodou poslechnout, proč to tak je? Prošel jsem dnes odpoledne celou cestu z bodů A do Eleje, jen abych našel někoho, kdo by si vyslechl moji vybroušenou argumentaci. Ale všichni jenom stále spěchají sem a tam a nikdo nemá čas se na chvilku zastavit. Nemáte představu, jak skličující je setkávat se s odmítnutím za odmítnutím. Ale omlouvám se, že vás zatěžují svými problémy. Jenom bych se rád zeptal na jednu věc. Potěšili byste starého bláznivého filozofa, slibují že jen na chvilku, a vyslechli si jeho výstřední teorie? Achilles: Ale samozřejmě! Prosím osviťte nás svou moudrosti! Vím, že mluvím za nás za oba, neboť moje společnice, paní Želva, o vás právě před chvíli mluvila s velkým obdivem, a zmiňovala při tom právě vaše paradoxy. Zenon: Děkuji vám. Víte, můj mistr (pátý patriarcha) mě naučil, že skutečnost je pouze jediná, nezamlcitelna a neměnná. Veškerá změna, pohyb nebo různé úhly pohledu jsou pouhé smyslové klamy. Někteří se mu pro to posmívali, ovšem já hodlám dokázat, že neprávem. Můj důkaz je poměrně jednoduchý. Ukážu to na dvou postavách z mě vlastní Invence: Achillovi (řeckém válečníkovi, že všech smrtelníků nohou nejrychlejších) a Želvě. V mém příběhu jsou kolemjdoucím filozofem přemluveni, aby si dali malý závod, ke vzdálené vlajce vlající v lehkém větříku. Předpokládejme, že protože je Želva mnohem pomalejší běžec, dostane nějaký náskok, řekněme nějakých deset rodu. Závod je odstartován, a Achillovi stačí několik skoku, aby Achilles dosáhl místa, odkud startovala Želva. Achilles: Ha! Zenon: A teď je Želva už jenom o jeden rod před Achillem. V okamžiku dosáhl toho místa i Achilles. Achilles: Hoho! Zenon: Ale během té krátké chvilky se Želva dokázala posunout o další malý kousek. V okamžiku i Achilles překoná tuto malou vzdálenost. Achilles: Hehehe! Zenon: Ale právě v tom kratinkém okamžiku se Želva posunula kupředu o další malinký kousíček, a Achilles je stále pozadu. Vidíte, že aby Achilles předběhl Želvu, tato hra "tak si mě zkus chytit" by musela trvat nekonečné dlouho, a tedy Achilles nikdy nemůže Želvu dostihnout. Želva: Chechecheche! Achilles: Hmmm.. hmm.. hmmm... Zní to nějak divné, ale nemůžu nějak přijít na to, co přesně je v tom špatně. Zenon: Není to oříšek? Je to můj oblíbený paradox. Želva: Promiňte, Zenone, ale myslím, že to, co jste nám teď pověděl, dokazuje něco jiného. To, co jste nám právě vyprávěl, bude v následujících stoletích známo jako Zenonuv "Achillův paradox", který ukazuje (chichi), že Achilles nikdy nechytí Želvu. Ale důkaz, že pohyb je naprosto nemožný (a tedy pohyb neexistuje), je známý jako vás "dichotomicky paradox", ne? Zenon: Oh, jistě, omlouvám se. Samozřejmě máte pravdu. To je zase ten, kde abyste se dostali z bodů A do bodů B, musíte ujít nejdřív půl cesty. A z té druhé půlky zase nejdříve polovinu, a tak dále. Ale oba tyto paradoxy jsou vlastně o tom samém. Upřímně řečeno jsem prostě dostal jeden dobrý nápad, který jsem pak různé využil v několika paradoxech. Achilles: Přísahal bych, že je v tom důkazů nějaká chyba. Nevím kde přesně, ale prostě nemohou být správné. Zenon: Pochybujete o správnosti mého paradoxu? A proč to prostě nezkusit? Vidíte tu červenou vlajku támhle na druhém konci závodní dráhy? Achilles: Tu nemožnou, podle Escherova tisku? Zenon: Přesně tu. Co říkáte na to, dát si s paní Želvou malý závod? Dál byste ji samozřejmě nějaký slušný náskok, třeba, no... Želva: Třeba deset rodu? Achilles: Klidně. Zenon: Výborně! Jak vzrušující! Empiricky test mého formálně dokázaného Teorému! Paní Želvo, postoupila byste prosím o deset rodu dopředu? (Želva se posunula o deset rodu blíže k vlajce.) Oba připraveni? Želva i Achilles: Připraveni! Zenon: Připravit... pozor... teď!