\documentclass[a4paper,12pt]{article} \usepackage{czech} \usepackage{latexsym} \frenchspacing \csprimeson %\pagestyle{empty} \textwidth 16.5 cm \oddsidemargin 0 cm \topmargin -1.5 cm \textheight 25 cm \parskip 8pt \parindent 0pt %\overfullrule = 5pt \overfullrule = 0pt \emergencystretch = 2pt \newcommand{\bya}{ {\it Achilles:} } \newcommand{\byz}{ {\it Želva:} } \newcommand{\byh}{ {\it Hlas:} } \newcommand{\byg}{ {\it Džin:} } \newcommand{\bymg}{ {\it Meta-Džin:} } \newcommand{\bymmg}{ {\it Meta-Meta-Džin:} } \newcommand{\bys}{ {\it Štěstíčko:} } \newcommand{\byn}{ {\it Zenon:} } \newcommand{\act}[2]{ {\leftskip = #1pt \it (#2)} } \newcommand{\nested}[2]{ {\leftskip = #1pt #2} } \begin{document} \thispagestyle{empty} %\title{Provokativní dobrodružství Achilla a Želvy, odehrávající se v rozličných %končinách světových} %\author{Petr Baudiš} %\maketitle \null\vfil \begin{center} {\large Soukromé gymnázium AD FONTES, o.p.s} \vskip 30pt {\Large Seminary work} \vskip 60pt { \bfseries \Huge \sf Provocative Adventures of Achilles and the Tortoise Taking Place in Sundry Spots of the Globe} \vskip 30pt {\it\large or} \vskip 30pt { \LARGE\sf Provokativní dobrodružství Achilla a Želvy, odehrávající se v~rozličných končinách světových} \vskip 160pt \vfil%\null \end{center} \begin{flushright} {\large Petr Baudiš\\oktáva\\18. 12. 2003} \end{flushright} \vskip 50pt \clearpage \begin{center} {\huge\sf Introduction} \end{center} \bigskip When I was looking for an English text to translate to Czech for my seminary work, this particular one did not come up on my mind at first, although I have been very intimate with it lately, as I am a very eager reader of the Douglas Hofstadter's book. It felt so tied to English that it seemed unnatural to translate it to any other language. However, then I decided to take this adventure and try my luck on one of my very most favorite books. These texts are extremely well thought over, and they blossom with word riddles and clever tricks with the language. If you read them carefully and are at least basically aware of the structure of Baroque music, you will soon notice certain familiar patterns. It starts to be apparent from the sometimes funny structure of the document that it in fact mimics the structure of Bach's works (each time the one it is named after), it follows the same composition rules and overally builds up an impressive and beautiful Baroque construction. Unfortunately, some hidden riddles and references are lost for the reader of this translation, because the texts are taken out of their context. It is important to realize that each of these texts lays down some basic introduction to the subject discussed in a chapter it precedes. The writings are carrying a message on multiple intervowen levels of meaning. One of the meanings is of course the primary plot, but others are logic relations between various facts, the very composition of the text and so on. Some of the meanings are lost by taking the texts out of their context, many others do not survive the translation, as it is really impossible to preserve all the riddles and hidden references (it is probable that I did not even spot all of these). Nevertheless, I hope that I preserved at least a large and still intriguing part of the complex masterpiece for the Czech reader and I hope you will enjoy it. Imaginary characters Achilles and Tortoise, coming from the Zenon's paradoxes, will guide you --- instead of Alice this time --- in the trip to Wonderland you are just going to take. \clearpage \begin{center} {\huge\sf Tříhlasá invence}\LARGE{\footnote{{\it Pozn. překl.:} Soubor klavírních skladeb J. S. Bacha.}} \end{center} \bigskip \leftskip = 30pt {\it Achilles (řecký válečník, ze všech smrtelníků nohou nejrychlejších) a Želva stojí vedle sebe na prašné závodní dráze. U~cíle schlíple visí v~parném bezvětří na vysoké tyči velká obdélníková vlajka. Vlajka je celá červená, až na prstencovitý otvor, skrze který je vidět nebe.} \leftskip = 0pt \vskip 20pt \bya Co je to tam na druhém konci dráhy za vlajku? Nějak mi to připomíná tisk mého oblíbeného malíře, M. C. Eschera. \byz To je Zenonova vlajka. \bya Myslím, že ten otvor uprostřed trochu připomíná otvor v~Möbiově proužku, který Escher jednou nakreslil, co říkáte? Řekl bych, že je na té vlajce určitě něco divného. \byz Ten kruh, který byl do vlajky vystřižen, má tvar nuly. To je Zenonovo oblíbené číslo. \bya Ale nulu přece ještě nikdo nevynalezl! To teprve čeká na nějakého indského matematika až za pár set let. A~to, paní Želvo, dokazuje, že taková vlajka ve skutečnosti nemůže existovat. \byz Váš argument je skutečně přesvědčivý, Achille. Musím uznat, že je tato vlajka v~tom případě opravdu nemožná. Ale stejně je krásná, že? \bya Samozřejmě, o~její kráse není pochyb. \byz Zajímalo by mě, jestli je krásná právě proto, že nemůže existovat. Kdo ví, já jsem si nikdy nenašla čas zkoumat podstatu \textsc{Krásy}. Je to Téma s~velkým T, a já si nějak nikdy nemůžu pořádně najít čas na Témata s~velkým T. \bya Když mluvíme o~Tématech s~velkým T, přemýšlela jste někdy o~\textsc{Smyslu života}, paní Želvo? \byz Dobrý Bože, to tedy ne! \bya Vy jste nikdy neuvažovala, proč jsme tu, nebo kdo nás stvořil? \byz Aha, to je ovšem něco úplně jiného. Jak již brzy uvidíte, vymyslel si nás Zenon. A~jsme tu, abychom spolu závodili. \bya Závodili? No dovolte! Já, ze všech smrtelníků nohou nejrychlejších, proti vám, nejplouživější ze všech plouživců! To by přeci nemělo žádný smysl. \byz Mohl byste mi dát náskok. \bya To by musel být pořádný náskok. \byz Nebyla bych proti. \bya Ale já bych vás stejně dříve nebo později dohnal. Spíš dříve. \byz Ne, pokud bude platit Zenonův paradox. Zenon doufá, že bude moci na našem závodě ukázat, že pohyb neexistuje, chápete? Podle Zenona je vlastně pohyb možný pouze v~naší mysli. Ve skutečném světě je naprosto nemožný. Dokazuje to docela elegantně. \bya Aha, už si vzpomínám --- ten slavný zenový k\~oan o~zenovém mistrovi Zenonovi. Jak říkáte, opravdu je to velmi jednoduché. \byz Zenový k\~oan? Zenový mistr? Co tím myslíte? \bya Zní to takhle: Dva mniši se hádali o~jakési vlajce. Jeden prohlásil: ``Ta vlajka se hýbe.'' ``Hýbe se vítr,'' odvětil ten druhý. Šestý patriarcha Zenon zrovna procházel okolo. Řekl jim: ``Ani vítr ani vlajka. Mysl se pohybuje.'' \byz Obávám se, že to máte trochu popletené, Achille. Zenon ani zdaleka není žádný zenový patriarcha. Ve skutečnosti je to řecký filozof z~Eleje (která leží uprostřed mezi body A~a B). Po staletí bude oslavován právě pro své pohybové paradoxy. A~v~jednom z~jeho paradoxů bude náš závod hrát ústřední roli. \bya Jsem z~toho celý zmatený. Živě si pamatuji, jak jsem si opakoval pořád dokola jména šesti patriarchů Zenu, a vždycky jsem si říkal: ``Šestý patriarcha se jmenuje Zenon, šestý patriarcha se jmenuje Zenon\dots'' {\it(Náhle se zvedl lehký vánek.)} Oh, podívejte, paní Želvo! Podívejte se na tu vlajku, jak vlaje! Jak krásně se ta lehká látka vlní a třpytí na slunci. A~vlní se i ten vystřižený kruh. \byz Ale no tak, nebuďte hlupák. Ta vlajka nemůže existovat, tedy ani nemůže vlát. Ve skutečnosti vane vítr. \act{20}{V tu chvíli se v~okolí vyskytne sám Zenon.} \byn Dobrý den, dobrý den! Co se děje? Co je nového? \bya Ta vlajka se hýbe. \byz Hýbe se vítr. \byn Ach, přátelé moji! Skončete své spory! Odložte své vitrioly! Svých svárů zanechte! Neboť nyní já za vás vyřeším tuto záležitost jednou pro vždy. Ó, a v~tak krásný den! \bya Co je tohle za šaška? \byz Počkejte, Achille. Poslechneme si, co nám chce povědět. Ó, neznámý pane, sdělte nám, co si o~této věci myslíte. \byn Velmi rád. Ani vítr ani vlajka. Ani jedno se nehýbe, vlastně vůbec nic se nehýbe. Neboť jsem objevil velký Teorém, který říká: ``Pohyb je naprosto nemožný.'' A~z~tohoto Teorému vychází ještě větší Teorém --- Zenonův Teorém: ``Pohyb neexistuje.'' \bya ``Zenonův teorém''? Nejste, ctihodný pane, čistě náhodou filosof Zenon z~Eleje? \byn To opravdu jsem, Achille. {\it Achilles (nechápavě se podrbe na hlavě):} Jaktože ví, jak se jmenuju? \byn Nechtěli byste si náhodou poslechnout, proč to tak je? Prošel jsem dnes odpoledne celou cestu z~bodu A~do Eleje, jen abych našel někoho, kdo by si vyslechl mou brilantní argumentaci. Ale všichni jenom stále spěchají sem a tam a nikdo nemá čas se na chvilku zastavit. Nemáte představu, jak skličující to je, setkávat se s~odmítnutím za odmítnutím. Ale omlouvám se, že vás tak zatěžuji svými problémy. Jenom bych se rád zeptal na jedinou věc. Potěšili byste starého bláznivého filozofa --- slibuji, že jen na chviličku --- a vyslechli si jeho výstřední teorie? \bya Ale samozřejmě! Prosím, osviťte nás svou moudrostí! Vím, že mluvím za nás za oba, neboť má společnice, paní Želva, o~vás právě před chvílí mluvila s~velkým obdivem a zmiňovala při tom právě vaše paradoxy. \byn Ach, děkuji vám. Víte, můj mistr (pátý patriarcha) mě naučil, že skutečnost je pouze jediná, nezamlčitelná a neměnná. Veškerá změna, pohyb nebo různé úhly pohledu jsou pouhé klamy smyslů. Někteří se mu pro to posmívali, ovšem já hodlám dokázat, že neprávem. Můj důkaz je poměrně jednoduchý. Ukážu to na dvou postavách z~mé vlastní Invence: Achillovi (řeckém válečníkovi, ze všech smrtelníků nohou nejrychlejších) a Želvě. V~mém příběhu jsou kolemjdoucím filozofem přemluveni, aby si dali malý závod ke vzdálené vlajce, vlající v~lehkém větříku. Předpokládejme, že protože je Želva mnohem pomalejší běžec, dostane nějaký náskok, řekněme nějakých deset sáhů. Závod je odstartován, a Achillovi stačí jen několik skoků, aby dosáhl místa, odkud startovala Želva. \bya Ha! \byn A~teď je Želva už jenom o~sáh před Achillem. V~okamžiku dosáhl toho místa i Achilles. \bya Hohó! \byn Ale během té krátké chvilky se Želva dokázala posunout o~další malý kousek. V~okamžiku i Achilles překoná tuto malou vzdálenost. \bya Hehehé! \byn Ale právě v~tom kratinkém okamžiku se Želva posunula kupředu o~další malinký kousíček, a tak je Achilles stále pozadu. Vidíte, že aby Achilles předběhl Želvu, tahle hra na honěnou by musela trvat \textsc{nekonečně} dlouho, a tedy Achilles \textsc{nikdy} nemůže Želvu dostihnout. \byz Chichichichi! \bya Hmmm.. hmm.. hmmm... Zní to nějak divně, ale nemůžu nějak přijít na to, co přesně je v~tom špatně. \byn Není to skvělý oříšek? Je to můj oblíbený paradox. \byz Promiňte, Zenone, ale myslím, že to, co jste nám teď pověděl, dokazuje něco jiného. To, co jste nám právě vyprávěl, bude v~následujících stoletích známo jako Zenonův ``Achillův paradox'', který ukazuje (chichi), že Achilles nikdy nechytí Želvu. Ale důkaz, že pohyb je naprosto nemožný (a tedy pohyb neexistuje), je známý jako váš ``dichotomický paradox'', není-liž pravda? \byn Oh, jistě, omlouvám se. Samozřejmě máte pravdu. To je zase ten, kde abyste se dostali z~bodu A~do bodu B, musíte ujít nejdřív půl cesty. A~z~té druhé půlky zase nejdříve polovinu, a tak dále. Ale oba ty paradoxy jsou vlastně o~tom samém. Upřímně řečeno jsem prostě dostal jeden dobrý nápad, který jsem pak různě využil v~několika paradoxech. \bya Přísahal bych, že je v~tom důkazů nějaká chyba. Nevím kde přesně, ale prostě to nemůže být správně! \byn Pochybujete o~správnosti mého paradoxu? A~proč to prostě nezkusit? Vidíte tu červenou vlajku támhle na druhém konci závodní dráhy? \bya Tu nemožnou, podle Escherova tisku? \byn Přesně tu. Co říkáte na to, dát si s~paní Želvou malý závod? Dal byste jí samozřejmě nějaký slušný náskok, třeba, no... \byz Co takhle deset sáhů? \byn Skvěle, deset sáhů. \bya Klidně. \byn Výborně! Jak vzrušující! Empirický test mého formálně dokázaného Teorému! Paní Želvo, posunula byste se prosím o~deset sáhů dopředu? \act{20}{Želva se posunula o~deset sáhů blíže k~vlajce.} Oba připraveni? {\it Želva i Achilles:} Připraveni! \byn Připravit\dots pozor\dots teď! \clearpage \begin{center} {\huge\sf Malý harmonický labyrint} \end{center} \bigskip \leftskip = 30pt {\it Želva a Achilles tráví den na Coney Islandu. Koupili si oba cukrovou vatu, a teď se rozhodli, že se svezou na Ferrisově kole.} \leftskip = 0pt \vskip 20pt \byz Tohle je moje oblíbená atrakce. Zdá se vám, jak daleko jste se dostal, a přitom jste se ve skutečnosti nedostal vůbec nikam. \bya Chápu, proč to má pro vás takový půvab. Jste dobře připoutaná? \byz Ano, doufám, že to bude držet. Tak jedeme. Jupíí! \bya Dneska jste nějaká rozjařená. \byz Také mám dobrý důvod. Moje teta --- je to věštkyně --- mi předpověděla, že dnes mě potká \textsc{štěstí}. Úplně se chvěji nedočkavostí. \bya Neříkejte, že věříte na věštění! \byz Nevěřím, ale říkají, že to funguje, i když na to nevěříte. \bya To máte tedy opravdu štěstí. \byz Ach, jaký tu je krásný výhled. Ta pláž, oceán, město, ty davy lidí\dots \bya Ano, ten výhled je opravdu úžasný. Ale vidíte tamten vrtulník? Vypadá to, že míří k~nám. Vlastně je teď už skoro přímo nad námi. \byz Zvláštní. Visí z~něj lano, docela blízko od nás. Vlastně bysme ho mohli téměř zachytit. \bya Podívejte! Na konci toho lana je obrovský hák s~nějakým vzkazem. \act{20}{Vykloní se a zachytí vzkaz. Proženou se kolem lana a teď sjíždějí dolů.} \byz Vidíte, co je tam napsáno? \bya Ano. Píše se tam něco jako: ``Ahojky, přátelé! Jestli chcete zažít Neočekávané překvapení, zachyťte se háku, až příště pojedete kolem.'' \byz Ten vzkaz působí trochu podezřele, ale kdo ví, co by z~toho mohlo být. Možná, že to má něco společného s~tím \textsc{štěstím}, které mě má potkat. Každopádně to musíme zkusit! \bya Souhlasím! \act{20}{Cestou nahoru se odpoutají, a když dosáhnou hřebenu dráhy, zachytí se obrovského háku. Náhle je kabel začne rychle vytahovat do vznášejícího se vrtulníku. Velká silná ruka jim pomůže dovnitř.} \byh Vítejte na palubě, zelenáči! \bya Kdo\dots kdo jste? \byh Dovolte, abych se představil. Jsem Hexachlorofen J. Štěstíčko, únosce ve velkém a požírač želv par excellence, k~vašim službám. \byz Polk! {\it Achilles (šeptá své přítelkyni):} Ehm, myslím, že to vaše ``Štěstíčko'' není přesně to, co jsme čekali. {\it (K~Štěstíčkovi:)} Jestli můžu být tak smělý, kam nás teď unášíte? \bys Chachá! Do mé plně elektrické kuchyně v~oblacích, kde si připravím tohle chutné sousto {\it (hltá Želvu pohledem)} do chutného nebeského koláče. A~nepleťte se, to vše pouze pro mé obežralé potěšení! Checheché! \bya Z~vašeho smíchu mi běhá mráz po zádech. {\it Štěstíčko (ďábelsky se zachechotá):} Chahá! Za tuhle poznámku draze zaplatíte, příteli. Muhahaha! \bya Dobrý Bože, co tím asi myslí! \bys To je jednoduché. Mám pro vás pro oba připraven Temný osud! Jen si chvilku musíte počkat! Cheché! \bya Ajajaj. \bys Už jsme tu. Vyloďte se, přátelé, do mé báječné plně elektrické kuchyně v~oblacích! \act{20}{Vstupují dovnitř.} Než vám připravím váš osud, trochu vás tu provedu. Tady je moje ložnice. Zde vidíte moji studovnu. Prosím počkejte tu na mě chvilku. Musím si jít nabrousit své nože. Můžete si zatím dát malé občerstvení, mám tu tlačenku s~cibulí. Muahaha! Želví koláč! Želví koláč! Můj oblíbený druh koláče! {\it (Odchází.)} \bya Božíčku, tlačenka, a s~cibulí! To si dáme do nosu! \byz Achille! Právě jste se nacpal cukrovou vatou! Kromě toho, jak můžete právě teď myslet na jídlo? \bya Oh, omlouvám se. Asi bych tak neměl mluvit, že? Myslím tím, za tak hrozných okolností\dots \byz Obávám se, že jsme v~pěkné kaši. \bya Pojďme se podívat na tu spoustu knih, co má starý Štěstíčko ve své studovně, co říkáte? Dost esoterická sbírka: {\it Vše o~ptačích mozečcích}, {\it Šachy a točení deštníkem snadno a rychle}, {\it Koncert pro stepaře a orchestr}\dots Hmm. \byz Co je to za malou knížečku, co leží otevřená támhle na stole, u~toho dodekahedronu\footnote{{\it Pozn. překl.:} \textsf{dodekahedron}, česky dvánactistěn, je poměrně zajímavé těleso. Pravidelné dodekahedrony lze použít například jako originální kalendáře.}, jak je ten otevřený skicák? \bya Tahle? No tedy, jmenuje se to {\it Provokativní dobrodružství Achilla a Želvy, odehrávající se v~rozličných končinách světových}. \byz Velmi provokativní název. \bya Vskutku. A~dobrodružství, na kterém je otevřena, vypadá také velmi provokativně. Jmenuje se ``Džin a tonik''\footnote{{\it Pozn. překl.:} Zejména v~anglosaském světě velmi populární nápoj. Tedy mimo jiné.}. \byz Hmm\dots Proč asi? Nepřečteme si to? Mohla bych číst Želvu a vy byste četl Achilla. \bya Jsem pro. Tak pojďme na to. \act{20}{Začínají číst ``Džin a tonik''.} \nested{40}{ \act{60}{Achilles pozval Želvu k~sobě domů, aby si prohlédla sbírku tisků jeho oblíbeného malíře M. C. Eschera.} \byz Úžasné tisky, Achille. \bya Věděl jsem, že si je ráda prohlédnete. Máte nějaký zvláště oblíbený? \byz Jeden z~mých oblíbených je {\it Konvexní a konkávní}. Dva vnitřně konzistentní světy jsou tu položeny vedle sebe a vytvoří naprosto nekonzistentní složený svět. V~nekonzistentních světech je vždycky zábava, když jste tam jen chvilku, ale žít bych tam tedy nechtěla. \bya Co tím myslíte, ``když jste tam jen chvilku''? Nekonzistentní světy \textsc{neexistují}, tak jak můžete nějaký navštívit? \byz Promiňte, ale neshodli jsme se právě, že je na tomto Escherově obrazu zobrazen nekonzistentní svět? \bya Ano, ale to je přece jen dvourozměrný svět, vymyšlený, jenom obraz. Do takového světa se nemůžete dostat. \byz Mám své způsoby\dots \bya Jak byste se mohla přenést dovnitř nějakého plochého obrazu? \byz Stačí malá sklenička \textsc{vnořovacího nápoje}. \bya Co je to probůh vnořovací nápoj? \byz Tekutina v~malé keramické lahvičce; když ji vypije někdo, kdo se právě dívá na nějaký obraz, octne se přímo ve světě toho obrazu. Ti, kdo neví o~moci vnořovacího nápoje, bývají často dosti překvapeni situacemi, ve kterých se ocitnou. \bya Neexistuje žádný protilék? Když je někdo někam vnořen, je nenávratně ztracen? \byz V~některých případech to není tak špatný osud. Ale vlastně existuje ještě jeden nápoj --- vlastně ne přímo nápoj, ale elixír --- ne, ani ne tak elixír, jako\dots éé\dots } \byz Asi myslí ``tonik''. \nested{40}{ \bya Tonik? \byz To je ono! Jmenuje se to \textsc{vynořovací tonik}, a pokud nezapomenete v~pravé ruce držet lahvičku toniku, když polykáte vnořovací nápoj, bude do obrazu poslána také. A~pak, kdykoliv se budete chtít ``vynořit'' zpět do skutečného světa, stačí lok vynořovacího toniku a je to! Jste zpět ve skutečném světě, přesně tam, kde jste byl, než jste se vnořil dovnitř. \bya To zní velice zajímavě. Co by se stalo, kdybych se napil vynořovacího toniku před tím, než bych se vnořil do nějakého obrazu? \byz To přesně nevím, ale dávala bych si raději na tyhle podivné vnořovací a vynořovací nápoje pozor. Kdysi jsem měla přítelkyni Lasičku, která udělala něco podobného. Od té doby od ní už nikdo nikdy neslyšel. \bya To je mi líto. Můžete s~sebou ale nést i lahvičku vnořovacího nápoje? \byz Ale samozřejmě. Stačí ji držet v~levé ruce, a vnoří se spolu s~vámi přímo do obrazu, na který se právě díváte. \bya A~co se stane, když pak uvnitř obrazu, do kterého jste vstoupila, objevíte jiný obraz, a dáte si další lok vnořovacího nápoje? \byz To, co byste čekal. Objevíte se uvnitř obrazu-v-obrazu. \bya Předpokládám, že se v~tom případě musíte dvakrát vynořit, abyste se dostala z~těch vnořených obrazů a objevila se zpět ve skutečném světě. \byz Přesně tak. Pro každé vnoření se musíte jednou vynořit, jelikož vás vnoření stáhne dovnitř obrazu a vynoření to zase zruší. \bya Víte, připadá mi to celé nějak pochybné\dots Určitě jen nezkoušíte hranice mé lehkověrnosti? \byz Přísahám, že je to tak, jak říkám! Podívejte --- zrovna mám v~kapse dvě lahvičky\dots {\it (Sáhne do náprsní kapsičky a vytáhne dvě docela velké neoznačené lahvičky, v~jedné žbluňká jakási červená tekutina, v~té druhé zase žbluňká jakási modrá tekutina.)} Jestli chcete, můžeme to zkusit, co říkáte? \bya No, řekl bych, er, možná, ehm\dots \byz Výborně! Věděla jsem, že to budete chtít vyzkoušet. Co kdybychom se vnořili třeba právě do světa toho Escherova obrazu {\it Konvexní a konkávní}? \bya No, erm\dots \byz Tak je rozhodnuto. Nesmíme zapomenout si s~sebou vzít také lahvičku toniku, abychom se mohli vynořit zpět. Chcete na svá bedra přijmout tuto důležitou zodpovědnost, Achille? \bya Pokud vám to nevadí, jsem trochu nervózní, a tak bych raději tuhle starost přenechal někomu, kdo s~tím má více zkušeností, tedy vám. \byz Dobrá, proč ne. \act{60}{Želva rozlévá vnořovací nápoj do dvou lahviček, pak do pravé ruky pevně uchopí lahvičku s~tonikem. Oba pozvednou své lahvičky k~ústům\dots} \byz Až do dna! \act{60}{Polykají.} \nested{80}{ \bya Velmi zvláštní chuť. \byz Člověk si zvykne. \bya Po toniku se budu cítit také tak divně? \byz Oh, to ne. Když ochutnáte tonik, je to něco úplně jiného. Cítíte velmi hluboký pocit uspokojení, jako byste čekal celý život, než ho ochutnáte. \bya Na to se těším. \byz Nuže, kde jsme? {\it Achilles (dívá se okolo):} Jsme v~malé gondole, plujeme nějakým kanálem! Chci ven. Pane gondoliére, prosím pusťte nás odsud. \act{100}{Gondoliér si jich nevšímá.} \byz Nemluví anglicky. Pokud se chceme dostat ven, měli bychom se odsud vyškrábat, než se dostaneme do temného ``tunelu lásky'', který je právě před námi. \act{100}{Achilles se s~bledou tváří v~mžiku vydrápe ven a vytáhne svého pomalejšího přítele.} \bya To jméno se mi nelíbilo, jsem rád, že jsme se neoctli až tam. Jakto, že o~tomhle místě ale tolik víte? Vy jste tu už byla? \byz Mnohokrát, ale vždycky jsem sem přišla z~jiných Escherových obrazů. Za rámy jsou ve skutečnosti všechny propojené. Jakmile jste v~jednom, můžete se dostat do jakéhokoliv jiného. \bya Úžasné. Kdybych se sem nedostal a neviděl to na vlastní oči, asi bych vám neuvěřil. {\it (Klenutou brankou vyjdou ven.)} Oh, dívejte na tamty dvě krásné ještěrky! \byz Krásné? Nejsou vůbec krásné! Stačí mi se na ně jen podívat a už mi z~nich naskakuje husí kůže. Jsou to zákeřní strážci té kouzelné lampy, co támhle visí ze stropu. Žádný smrtelník nepřežije jediný dotyk jejich jazyků. \bya Ale pokud má ta lampa kouzelné schopnosti, jak jste říkala, rád bych se o~to pokusil. \byz To bych neriskovala, příteli. Je to smrtelně nebezpečné! \bya Jenom jednou to opatrně zkusím\dots \act{100}{Krade se k~lampě a snaží se přitom nevzbudit chlapce, který dřímá poblíž. Ale náhle uklouzne na zvláštní lastuře, zapuštěné do podlahy, a vypadne do prostoru. Zoufale sebou zmítá, až nějak jednou rukou zachytí lampu. Visí však bezmocně uprostřed prostoru a oba plazi si ho již všimli. Zle syčí a krvežíznivě na něj vystřelují své jazyky.} {\it Achilles (mává rukama):} Pomóóóc! \act{100}{Jeho křiku si všimne žena, která spěchá ze schodů a probudí spícího chlapce. Ten odhadne situaci a s~přátelským úsměvem gestikuluje na Achilla, že bude všechno v~pořádku. Zavolá něco ve zvláštním zemitě znějícím jazyce na pár trumpetistů, vyklánějících se z~oken nad nimi. Okamžitě se ozvou zvláštní mezi sebou zápasící zvonivě ostré tóny. Ospalý hoch ukáže na ještěrky a Achilles vidí, že má na ně hudba silně uspávací účinek. Brzy upadnou do tvrdého spánku a chlapec zavolá na dva své společníky, kteří právě šplhají po žebřících nahoru. Ti vytáhnou své žebříky a vystrčí je do prostoru přímo pod uvíznuvšího Achilla, a vytvoří tak jakýsi most. Jejich posuňky jasně naznačují, že by si měl Achilles pospíšit a přeručkovat po nich zpět na pevnou zem. Ale než tak učiní, opatrně odepne lampu od řetězu, na kterém visela. Pak se opatrně přesune po žebříkovém mostě a hoši ho stáhnou do bezpečí. Achilles je nakonec vděčně obejme.} \bya Ach, paní Želvo, jak se jim jenom mohu odměnit? \byz Náhodou vím, že ti stateční hoši milují kávu, a dole ve městě je kavárna, kde dělají bezkonkurenční espresso. Pozvěte je na šálek! \bya To je nápad! \act{100}{A tak --- po poměrně komické řadě gest, úsměvů a útržků slov --- Achilles přetlumočí chlapcům své pozvání a skupina se vydá po strmém schodišti do města. Dorazí do půvabné malé kavárny, sednou si na terasu a objednají si pět šálků espressa. Jak srkají svou kávu, Achilles si vzpomene, že má s~sebou stále lampu, kterou ukořistil.} \bya Málem jsem zapoměl, paní Želvo --- mám s~sebou tu kouzelnou lampu! Ale co je na ní vlastně kouzelného? \byz Oh, to víte, jako obvykle. Džin. \bya Cože? To jako, že když ji třete, objeví se džin, který vám splní přání? \byz Přesně tak. Co jste čekal, oslíčku otřes se? \bya To je ale fantastické! Můžu mít přání, jaké chci, že? Vždycky jsem si přál, aby se mi právě tohle někdy přihodilo\dots \act{100}{A tak Achilles jemně přetře velké písmeno `L', které je na měděné lampě vyryto\dots Náhle lampa vyfoukne obrovský oblak kouře, a přátelé postupně ve tvarech toho oblaku rozeznávají postavu, tyčící se nad nimi.} \byg Buďte pozdraveni, přátelé! A~tisíceré díky za osvobození mé lampy ze spárů těch strašných ještěrů! \act{100}{Duch sebere lampu a nacpe si ji do kapsy, skryté v~záhybech šedé róby, která se z~lampy line.} Jako znamení vděku za vaše odvážné činy bych vám rád nabídnul --- za sebe i za svoji lampu --- splnění jakýchkoliv tří přání. \bya Neuvěřitelné, nemyslíte, paní Želvo? \byz Souhlasím. Nuže, Achille, proneste své první přání. \bya Wow! Ale co bych si měl přát? Oh, už vím! Napadlo mne to už poprvé, když jsem četl {\it Tisíc a jednu noc} (tu sbírku hloupých (a vnořených) příběhů). Přeji si, abych měl \textsc{sto} přání, místo jen tří! To je chytré, paní Želvo, že? Vsadil bych se, že \textsc{vás} by něco takového nikdy nenapadlo. Vždycky jsem se divil, že to ti hlupáci v~pohádkách nikdy nezkusili. \byz Možná, že teď uvidíte, proč. \byg Omlouvám se, Achille, ale bohužel nesplňuji meta-přání. \bya To bych tedy chtěl vědět, co je to meta-přání. \byg Ale \textsc{to} je meta-meta-přání, a já nemohu plnit ani ta. \bya Cože? Tak teď tomu už vůbec nerozumím. \byz Proč vaši poslední žádost nezkusíte přeformulovat, Achille? \bya Co tím myslíte? Proč bych měl? \byz Inu, řekl jste ``chtěl bych''. Vzhledem k~tomu, že se pouze na něco ptáte, proč se prostě nezeptat? \bya Nu dobrá, i když nevím proč. Pověz mi, Džine, co je to meta-přání? \byg To je jednoduše přání, které se týká přání. Nemůžu plnit meta-přání, v~mé pravomoci je plnit pouze přání obyčejná, jako třeba deset bas piva, mít v~posteli Helenu Trójskou, nebo si užít víkend pro dva na Havaji, s~hrazenými veškerými náklady. Prostě takováhle jednoduchá přání. Ale meta-přání plnit nemohu. \textsc{Bodžíček} mi to nedovolí. \bya \textsc{Bodžíček}? Kdo je to? A~proč ti nedovolí plnit meta-přání? Oproti těm všem věcem, co jsi zmínil, to vypadá jako maličkost. \byg To je složitá věc. Proč prostě nevyslovíš svá tři přání? Nebo alespoň jedno. Nemůžu tu přece čekat věčně\dots \bya Ach, cítím se tak mizerně. \textsc{Skutečně} jsem doufal, že budu moci mít sto přání\dots \byg Opravdu nerad vidím někoho tak zklamaného. A~krom toho, meta-přání jsou můj oblíbený druh přání. Počkej, uvidíme, jestli s~tím nepůjde něco provést. Bude to jen minutka\dots \act{100}{Džin vytáhne z~temných záhybů své róby předmět, který vypadá skoro jako ona měděná lampa, kterou si tam schoval, ovšem tahle je vyrobená ze stříbra, a místo `L' je na ní vyryto `ML', jenom trochu menším písmem, aby zabralo stejné místo.} \bya A~co je tohle? \byg To je má meta-lampa. \act{100}{Přetře meta-lampu, a ta vyfoukne obrovský oblak kouře, který se pomalu formuje do tvaru obrovské přízračné postavy, tyčící se nad nimi.} \nested{120}{ \bymg A~já jsem Meta-Džin. Vyvolal jsi mne, ó Džine? Jaké je tvé přání? } \byg Mám na tebe a na \textsc{Bodžíčka} zvláštní přání, ó džine. Přeji si povolení k~dočasnému pozastavení všech typových omezení přání, a to na dobu přesně jednoho beztypového přání. Splníš mi prosím toto přání? \nested{120}{ \bymg Budu to muset samozřejmě odeslat Kanály. Půl minutky, prosím. \act{140}{A dvakrát tak rychleji než Džin vytáhne z~mlžných záhybů své róby předmět, který vypadá skoro jako ona stříbrná meta-lampa, ovšem tahle je vyrobena ze zlata, a místo `ML' je na ní vyryto `MML', jenom trochu menším písmem, aby zabralo stejné místo.} {\it Achilles (hlasem hlas o~oktávu výše, než předtím):} A~co je tohle? \bymg To je má meta-meta-lampa. \act{140}{Přetře meta-meta-lampu, a ta vyfoukne obrovský oblak kouře, který se pomalu formuje do tvaru obrovské přízračné postavy, tyčící se nad nimi.} \nested{160}{ \bymmg A~já jsem Meta-Meta-Džin. Vyvolal jsi mne, ó Meta-Džine? Jaké je tvé přání? } \bymg Mám na tebe a na \textsc{Bodžíčka} zvláštní přání, ó džine. Přeji si povolení k~dočasnému pozastavení všech typových omezení přání, a to na dobu přesně jednoho beztypového přání. Splníš mi prosím toto přání? \nested{160}{ \bymmg Budu to muset samozřejmě odeslat Kanály. Čtvrt minutky, prosím. \act{180}{A dvakrát tak rychleji než Meta-Džin vytáhne ze záhybů své róby předmět, který vypadá skoro jako ona zlatá meta-meta-lampa, ovšem tahle je vyrobená z~\dots} \nested{200}{ \dots \begin{flushright} \textsc{Bodžíček} \end{flushright} \dots } \act{180}{\dots zmizí zpět v~meta-meta-meta-lampě, kterou pak Meta-Meta-Džin opět schová do záhybů své róby, dvakrát pomaleji než Meta-Meta-Meta-Džin.} Tvé přání je splněno, ó Meta-Džine. } \bymg Děkuji mnohokrát tobě i \textsc{Bodžíčkovi}, ó džine. \act{140}{A Meta-Meta-Džin, stejně jako všichni před ním, zmizí v~meta-meta-lampě, kterou pak Meta-Džin opět schová do záhybů své róby, dvakrát pomaleji než Meta-Meta-Džin.} Tvé přání je splněno, ó Džine. } \byg Děkuji mnohokrát tobě i \textsc{Bodžíčkovi}, ó džine. \act{100}{A Meta-Džin, stejně jako všichni před ním, zmizí v~meta-lampě, kterou pak Džin opět schová do záhybů své róby, dvakrát pomaleji než Meta-Džin.} Tvé přání je splněno, Achille. \act{100}{A právě uplynula přesně minuta od chvíle, kdy řekl ``Bude to jen minutka.''} \bya Děkuji mnohokrát tobě i \textsc{Bodžíčkovi}, ó džine. \byg S~potěšením ti, Achille, oznamuji, že máš k~dispozici právě jedno (1) beztypové přání --- to znamená přání, nebo meta-přání, či meta-meta-přání, kolik ``meta'' chceš, klidně i nekonečně mnoho (je-li ctěná libost) \bya Ach, moc ti děkuji, Džine. Ovšem vyvolal jsi moji zvědavost. Než pronesu své přání, neřekl bys mi, kdo --- nebo co --- je \textsc{Bodžíček}? \byg Ale jistě. ``\textsc{Bodžíček}'' je zkratka, která znamená ``\textsc{Bodžíček} džinům cestu kázající''. Slovem ``džin'' se označují Džinové, Meta-Džinové, Meta-Meta-Džinové, atd. Je to beztypové slovo. \bya Ale, ale\dots jak může být ``\textsc{Bodžíček}'' slovo ve své vlastní zkratce? To přeci vůbec nedává smysl! \byg Oh, ty nejsi obeznámen s~rekurzivními akronymy\footnote{{\it Pozn. překl.:} \textsf{Akronym}, neboli zkratka.}? Domníval jsem se, že je zná každý. Je to úplně jednoduché. ``\textsc{Bodžíček}'' znamená ``\textsc{Bodžíček} džinům cestu kázající'', a to může být rozepsáno jako ``\textsc{Bodžíček} džinům cestu kázající, džinům cestu kázající''. A~to zase lze rozepsat jako ``\textsc{Bodžíček} džinům cestu kázající, džinům cestu kázající, džinům cestu kázající''. To můžeme samozřejmě rozepsat na\dots Můžeš jít tak hluboko, jak jen chceš. \bya Ale tak nikdy neskončím! \byg Samozřejmě že ne. Nikdy nemůžeš úplně vyjádřit \textsc{Bodžíčka}. \bya Hmmm\dots Je to poněkud matoucí. Co jsi myslel tím, když jsi řekl Meta-Džinovi: ``Mám na tebe a na \textsc{Bodžíčka} zvláštní přání, ó džine''? \byg Chtěl jsem tak vznést požadavek nejen na Meta-Džina, ale také na všechny džiny nad ním. Vcelku přirozeně toho lze dosáhnout právě rekurzivním akronymem jako je tento. Když Meta-Džin obdržel moji žádost, musel ji pak předat výše svému \textsc{Bodžíčkovi}. A~tak přeposlal podobnou zprávu Meta-Meta-Džinovi, který ji pak zase přenechal Meta-Meta-Meta-Džinovi\dots Tímto způsobem zprávu obdrží \textsc{Bodžíček}. \bya Aha, už rozumím. Myslíš tím, že \textsc{Bodžíček} je na konci celého toho řetězce džinů? \byg Ne, ne, ne! Nic není ``na konci'', protože není žádný konec. Proto je \textsc{Bodžíček} rekurzivní akronym. \textsc{Bodžíček} není nějaký nejvyšší džin; \textsc{Bodžíček} je celá zbývající řada džinů nad jakýmkoliv daným džinem. \byz To znamená, že každý džin má jinou představu o~tom, co je to \textsc{Bodžíček}. Protože pro každého džina je \textsc{Bodžíček} množina všech džinů nad ním, každý džin má jinou množinu takových džinů. \byg Máte naprostou pravdu. A~poněvadž jsem ze všech džinů tím nejnižším, moje představa \textsc{Bodžíčka} je samozřejmě nejvznešenější. Lituji vyšších džinů, kteří se domnívají, že jsou blíže \textsc{Bodžíčkovi}. Jaké rouhání! \bya Ach, to je úžasné. Bodžíčka musel vymyslet nějaký opravdu geniální džin. \byz Opravdu věříte všemu tomuhle o~\textsc{Bodžíčkovi}, Achille? \bya Ovšemže věřím. Vy jste ateista, paní Želvo? Nebo jste agnostik? \byz Neřekla bych, že jsem agnostik. Možná meta-agnostik. \bya Cože? Tak teď vám vůbec nerozumím. \byz Pokud bych byla meta-agnostik, nevěděla bych, jestli jsem agnostik nebo ne. Ale nejsem si úplně jistá, jestli se cítím zrovna \textsc{takhle}. V~tom případě musím být meta-meta-agnostik (řekla bych). Hm. Pověz mi, Džine, neudělá nějaký džin někdy chybu a nezkomolí po cestě nějakou zprávu? \byg Stává se to. Je to nejobvyklejší důvod, proč nebývají poskytnuta beztypová přání. Šance, že ke zkomolení dojde na nějakém \textsc{určitém} spojení mezi dvěma džiny jsou mizivé, ale když takových spojení postavíte vedle sebe nekonečně mnoho, je vpodstatě jisté, že \textsc{někde} ke zkomolení dojde. Ve skutečnosti, i když se to může zdát podivné, se obvykle vyskytne nekonečně mnoho různých zkomolení, přestože se vyskytují v~řetězci džinů jen velmi řídce. \bya V~tom případě je ale zázrak, že vůbec někdy nějaká beztypová přání dojdou. \byg To zase ne. Většina zkomolenin je neškodná a mnoho se jich navíc obvykle vzájemně vyruší. Ovšem občas --- vlastně dost zřídka --- lze odmítnutí beztypového přání dohledat až ke zkomolení jedním konkrétním nešťastným džinem. Pokud se to stane, džin musí uplést nekonečnou rukavici, a pak mu je \textsc{Bodžíčkem} pořádně naplácáno na zadek. Pro plácače je to dobrá zábava a pro džina je to téměř neškodné. Ten pohled by vás mohl pobavit. \bya To bych moc rád viděl! Stane se to, jen když není beztypové přání splněno? \byg Přesně tak. \bya Hmm\dots Dostal jsem nápad na své přání. \byz Opravdu? Tak co je to za přání? \bya Chci, aby mé přání nebylo splněno! \act{100}{V tom momentě se udála událost (pokud je ``událost'' to správné slovo), kterou nelze popsat, a tedy se o~to ani nebudeme pokoušet.} } } \bya Co má tahle záhadná věta znamenat? \byz Patří k~tomu beztypovému přání, které pronesl Achilles. \bya Ale vždyť si ho ještě nepřál. \byz Přál, řekl: ``Chci, aby mé přání nebylo splněno,'' a Džin \textsc{tohle} vzal jako jeho přání. \act{20}{V tu chvíli se z~haly ozvaly kroky, směřující k~nim.} \bya Ach jejda, to zní zlověstně. \act{20}{Kroky se zastaví, pak se otočí a postupně opět ztichnou kdesi v~hloubi domu.} \byz Uff! \bya Ale pokračuje ten příběh ještě, nebo už je to konec? Otočte stránku, ať se můžeme podívat. \act{20}{Želva otočí stránku a zjišťují, že příběh pokračuje i dále\dots} \nested{40}{ \bya Hej, co se stalo? Kde je můj Džin? Má lampa? Můj šálek espressa? Co se stalo s~našimi mladými přáteli z~Konvexního a Konkávního světa? Co tu dělají všechny ty mrňavé ještěrky? \byz Bojím se, že byl náš kontext nesprávně obnoven. \bya Co má tahle záhadná věta znamenat? \byz Patří k~tomu beztypovému přání, které jste pronesl. \bya Ale vždyť jsem si ho ještě nepřál. \byz Přál, řekl jste: ``Chci, aby mé přání nebylo splněno,'' a Džin \textsc{tohle} vzal jako vaše přání. \bya Ach jejda, to zní zlověstně. \byz Je to \textsc{paradox}. Aby mohlo být vaše přání splněno, muselo být odmítnuto --- ale pak ovšem nebylo splněno. \bya Tak co se stalo? Došel vesmír do mrtvého bodu? Zastavil se čas? \byz Ne. Spadnul systém. \bya Co to znamená? \byz To znamená, že jsme oba byli náhle a okamžitě přeneseni do Tumbolie. \bya Kamže? \byz Tumbolia: země mrtvých škytavek a prasklých žárovek. Je to něco jako taková čekárna, kde podřimující software čeká, než se jeho hostitelský hardware zrestartuje. Nikdy se nedozvíme, jak dlouho byl Systém zamrznutý a my přebývali v~Tumbolii. Mohly to být minuty, hodiny, dny, možná dokonce roky. \bya Nevím, co je to software, ani co je to hardware. Ale zato vím, že mi Džin nesplnil má tři přání! Chci svého džina zpátky! \byz Je mi líto, Achille --- už je pozdě. Shodil jste Systém, a měl byste poděkovat své šťastné hvězdě, že jsme se z~toho vůbec dostali. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ale vůbec nevím, kde teď jsme. \bya Poznávám to tu. Jsme uvnitř jiného Escherova obrazu. Tentokrát jsou to {\it Plazi}. \byz Aha! Systém se pokusil z~našeho kontextu uložil, co se dalo, než zatuhnul. Než úplně umřel, stačil ještě zaznamenat, že jsme byli v~Escherově obrazu s~nějakými plazy. Chvályhodné. \bya Podívejte, není támhle na stole flakónek s~naším vynořovacím tonikem? U~toho kroužku ještěrek. \byz Opravdu, Achille. Musím říci, že máme opravdu štěstí. Systém k~nám byl velmi vlídný, když nám dal zpět i náš vynořovací tonik --- je to vzácnost! \bya To bych řekl! Teď se můžeme vynořit z~Escherova světa zpět ke mně domů. \byz Vidíte na stole vedle toniku těch pár knížek? Zajímalo by mě, o~čem jsou. {\it(Vezme si tu menší a otevře ji na náhodném místě.)} Tahle tedy vypadá dost provokativně. \bya Opravdu? Jak se jmenuje? \byz {\it Provokativní dobrodružství Achilla a Želvy, odehrávající se v~rozličných končinách světových}. Zní to zajímavě, vypadá to, že by se dobře četla. \bya Fajn, \textsc{vy} si jí klidně přečtěte, jestli chcete, ale já už nehodlám s~tím vynořovacím tonikem nic riskovat. Jedna z~těch ještěrek by ho klidně mohla shodit ze stolu, takže si ho vezmu, a to hned teď! \act{60}{Natáhne se přes stůl a sáhne po vynořovacím toniku, ale ve spěchu nějak do lahvičky bouchne, ta spadne ze stolu a začne se kutálet.} Ale ne! Paní Želvo, podívejte! Omylem jsem tu lahvičku shodil ze stolu a teď se kutálí ke, ke, ke schodům!! Rychle, než spadne! \act{60}{Želva je však úplně zabraná do tenkého svazku, který má v~rukou.} {\it Želva (mumlá):} Cože? Ten příběh je fascinující. \bya Paní Želvo, paní Želvo, pomoc! Pomozte mi chytit tu lahvičku s~tonikem! \byz Co se děje? \bya Lahvička s~tonikem --- shodil jsem jí ze stolu a teď se kutálí a --- \act{60}{V té chvíli lahvička přepadne přes okraj schodiště\dots} Ach ne! Co budeme dělat? Paní Želvo, co budeme dělat? Přišli jsme o~náš tonik, právě spadl ze schodů! Můžeme udělat jenom jedinou věc! Jít o~příběh níže! \byz Jít o~příběh níže? Bude mi potěšením. Nepřipojíte se ke mně? \act{60}{Začne číst nahlas, a Achilles, tažený dvěma směry najednou, nakonec zůstane a vezme si roli Želvy.} \nested{80}{ \bya Je tu velká tma, paní Želvo. Nevidím ani na krok. Joj! Narazil jsem do zdi. Dávejte si pozor! \byz Mám tu dvě špacírky. Nechcete si jednu vzít? Můžete ji držet před sebou, abyste do ničeho nevrazil. \bya Dobrý nápad. {\it(Bere si hůl.)} Taky se vám zdá, že ta chodba zatáčí stále trochu doleva? \byz Trošičku, ano. \bya Zajímalo by mě, kde to jsme. A~jestli ještě někdy vůbec uvidíme denní světlo. Kéž bych vás neposlouchal, když jste mě nabádala, abych vypil obsah té lahvičky s~nápisem ``VYPIJ MĚ''. \byz Ujišťuji vás, je to zcela neškodné. Zkusila jsem to už mnohokrát a nikdy jsem toho nelitovala. Uvolněte se a vychutnejte si, jaké to je, být malý. \bya Být malý?! Co jste to se mnou udělala, paní Želvo? \byz Jen mě neobviňujte. Udělal jste to z~vlastní svobodné vůle. \bya Vy jste mě zmenšila? Takže ten labyrint, ve kterém jsme, je ve skutečnosti nějaká mrňavá šaškárna, kterou by klidně někdo mohl \textsc{rozšlápnout}? \byz Labyrint? Labyrint? Je to možné? Jsme v~legendárním Malém harmonickém labyrintu obávaného Majotaura? \bya Jejda! Co je to? \byz Říká se --- i když jsem tomu osobně nikdy nevěřila --- že zlý Majotaur vytvořil malý labyrint a usadil se uprostřed; od té doby tam čeká na nevinné oběti ztracené v~hrůzyplné spleti chodeb. Pak, když dojdou ztracené a omámené až doprostřed, směje se jim a směje, tak moc, až je usměje k~smrti! \bya Oh ne! \byz Ale to je jenom pověst. Odvahu, Achille! \act{100}{A nebojácná dvojice se plahočí dál.} \bya Sáhněte si na tu zeď. Jakoby byla z~nějakých rýhovatých cínových plechů, nebo něčeho takového. Ale ty rýhy jsou různě velké. \act{100}{Aby podtrhl, co právě řekl, namíří, jak kráčí, svoji špacírku proti potvrchu zdi. Jak hůl poskakuje po zvrásněném povrchu, chodbou se odrážejí zvláštní zvuky.} {\it Želva (poplašeně):} Co \textsc{to} bylo? \bya Oh, to jsem byl jen já, drhnul jsem holí o~zeď. \byz Uf! Na okamžik jsem myslela, že to byl řev rozzuřeného Majotaura! \bya Říkala jste přeci, že to je celé jen pověst. \byz Samozřejmě že je. Není se čeho bát. \act{100}{Achilles opět opře svou hůl o~zeď a pokračuje v~chůzi. Jak jde, z~bodu, kde jeho špacírka škrábe o~zeď, se začnou ozývat tóny.} \byz Uh-oh. Mám z~toho špatný pocit, Achille. Ten Labyrint možná nemusí být jen mýtus. \bya Počkejte, proč jste tak najednou změnila názor? \byz Slyšíte tu hudbu? \act{100}{Aby se Achilles mohl pozorněji zaposlouchat, skloní hůl a melodie utichne.} Hej, vraťte ji zpátky! Chci tu skladbu slyšet až do konce! \act{100}{Zmatený Achilles poslechne a melodie pokračuje.} Díky. Tedy jak jsem chtěla říct, právě jsem si uvědomila, kde jsme. \bya Opravdu? A~kde tedy jsme? \byz Sestupujeme drážkou gramofonové desky uložené v~pouzdru. Vaše hůl, škrábající o~ty zvláštní rýhy ve stěně, se chová stejně jako jehla v~drážce, díky které slyšíme z~gramofonu hudbu. \bya Ale ne, ale ne\dots \byz Cože? Vy nejste nadšen? Měl jste někdy šanci být s~hudbou v~tak blízkém kontaktu? \bya Jak jenom budu vyhrávat závody proti ostatním lidem, když jsem menší než blecha, paní Želvo? \byz Oh, to je všechno, co vám dělá starost? Nemusíte si dělat starosti, Achille. \bya Podle toho, jak mluvíte, bych řekl, že vám starosti nedělá nikdy nic. \byz Nevím, ale určitě mi nevadí být malá. Zvláště, když čelím strašnému nebezpečí obávaného Majotaura! \bya Bože můj! Říkate, že --- \byz Obávám se, že ano. Prozradila to ta hudba. \bya Jak je to možné? \byz Velmi jednoduše. Když jsem uslyšela v~nejvyšším hlasu melodii B--A--C--H, okamžitě jsem si uvědomila, že drážka, kterou putujeme, by mohla být jedině {\it Malý harmonický labyrint}, jedna z~méně známých Bachových varhanních skladeb. Jmenuje se tak kvůli svým závratně častým modulacím. \bya C--co je to zač? \byz Inu, jistě víte, že většina hudebních skladeb je napsána v~nějaké stupnici nebo tónině, třeba C--dur, ve které je napsána tahle. \bya Ten pojem jsem už slyšel. Neznamená to, že C je nota, na které chcete skončit? \byz Ano, C slouží svým způsobem jako základní tón. Ale obvykle se říká ``tónika''. \bya Takže se člověk zatoulá od tóniky s~tím, že se nakonec vrátí? \byz Správně. Jak se skladba vyvíjí, používají se různé akordy a melodie, které odvádějí člověka od tóniky. Postupně se vytváří určité napětí --- cítíte rostoucí touhu vrátit se domů, slyšet tóniku. \bya Proto se na konci skladby vždy cítím tak spokojený, jako bych celý život čekal, až uslyším tóniku? \byz Přesně tak. Skladatel využil svoji znalost harmonických posloupností, aby manipuloval s~vašimi emocemi a vyvolal ve vás naději, že uslyšíte tóniku. \bya Ale chtěla jste povídat o~modulacích. \byz Ach ano. Jedna velice důležitá věc, kterou může skladatel udělat, je ``vymodulovat'' ve skladbě jakousi zastávku. To znamená, že si vytvoří dočasný cíl, který ovšem není tónický. \bya Myslím, že chápu. Myslíte tím, že nějaká posloupnost tónů jakýmsi způsobem posune harmonické napětí, takže si vlastně najednou přeji skončit v~nové tónině? \byz Tak tak. To ovšem činí situaci poněkud složitější, protože i když chcete dočasně skončit v~nové stupnici, celou dobu se vám v~mysli v~pozadí drží touha dosáhnout původní cíl --- v~tomto případě C-dur. A~když dosáhnete mezicíle, --- {\it Achilles (náhle začne nadšeně gestikulovat):} Oh, poslouchejte! Ty nádherné stoupající akordy, které uzavírají {\it Malý harmonický labyrint}\/! \byz Ne, Achille, tohle není konec. Je to jenom --- \bya To víte, že je! Wow! Jak strhující mocné finále! Takový pocit úlevy! To je panečku závěr! \textsc{Bodžíčku}! \act{100}{A skutečně, v~tom okamžiku hudba končí. Náhle se náš pár ocitne v~prázdném prostoru beze zdí.} Vidíte, \textsc{skončilo} to. Co jsem vám říkal? \byz Něco je špatně. Tahle deska je ostuda hudebního světa. \bya Co tím myslíte? \byz Bylo to přesně to, co jsem vám říkala. Tady Bach moduloval z~C do G, a vytvořil tak druhotný cíl, uslyšet G. To znamená, že zažíváte dvě napětí najednou --- čekáte na návrat do G, ale zároveň máte na paměti i onen konečný cíl --- triumfální závěr v~C-dur. \bya Proč bych měl mít něco na paměti, když poslouchám nějakou hudební skladbu? Je snad hudba jen nějaké intelektuální cvičení? \byz Ne, samozřejmě že ne. Některá hudba je vysoce intelektuální, ale většinou to tak není. A~obvykle se váš sluch a mozek o~všechno postará, a nechá vaše city samotné vědět, co chtějí slyšet. Nemusíte o~tom přemýšlet vědomě. Ale v~této skladbě Bach švindloval a doufal, že vás svede z~cesty. A~ve vašem případě, Achille, uspěl. \bya Chcete tím říct, že jsem reagoval na závěr v~nějaké pomocné stupnici? \byz Je to tak. \bya Stejně mi to znělo jako konec. \byz Bach to tak úmyslně složil. Vy jste se mu jenom chytil na vějičku. Bylo to úmyslně nalíčeno, aby to znělo jako konec, ale když budete pozorně sledovat harmonické posloupnosti, uvidíte, že to je špatná tónina. Zřejmě jste se nachytal nejen vy, ale i nahrávací společnost, a skladbu ukončila předčasně! \bya Ten Bach je tedy záludný! \byz Celou dobu mu jde jen o~to, abyste se ztratil v~jeho Labyrintu! Zlý Majotaur je Bachův spojenec, víte? A~pokud si nedáte pozor, usměje vás teď k~smrti. A~mě možná také! \bya Oh, dostaňme se odsud co nejdříve! Pospěšme si! Poběžíme zpátky drážkou a utečeme druhou stranou desky, než nás zlý Majotaur najde! \byz Nebesa, jen to ne! Mám příliš dobrý hudební sluch na to, abych snesla ty bizarní posloupnosti akordů, které bychom slyšely, pokud bychom běželi pozpátku. \bya Ale paní Želvo, jak se odsud dostaneme, když nepůjdeme prostě zpět po svých vlastních stopách? \byz To je dobrá otázka. \act{100}{Achilles začne trochu zoufale bezcílně běhat tmou. Náhle se ozve výkřik a pak žduchnutí.} Achille\dots? Jste vpořádku? \bya Jenom trochu otřesený, ale jinak snad ano. Spadl jsem do nějaké velké díry. \byz Spadl jste do jámy, ve které sídlí zlý Majotaur! Tady jsem, pomůžu vám ven. Musíme se odsud dostat co nejrychleji. \bya Opatrně, paní Želvo. Nechci, abyste sem spadla i vy\dots \byz Žádný strach, Achille. Všechno bude v--- \act{100}{Náhle se ozve výkřik a pak žduchnutí.} \bya Paní Želvo\dots? Tak vidíte, také jste sem spadla! Jste vpořádku? \byz Doufám, že utrpěla jen má hrdost. \bya Vypadá to, že jsme v~pěkné kaši. \act{100}{Náhle se rozlehne nebezpečně blízko ohlušující chechot.} \byz Dávejte si pozor, Achille! Není tady vůbec nic k~smíchu! {\it Majotaur:} Hehehehehé! Hohó! Chachachacha! \bya Tedy nevím, jestli to vydržím, paní Želvo\dots \byz Zkuste si toho smíchu nevšímat, Achille. To je vaše jediná naděje. \bya Pokusím se. Kdyby mi jenom tak nekručelo v~břiše. \byz Řekněte, šálí mne smysly, nebo tu někde voní taženka? \bya Myslím, že to také cítím. Odkud to jde? \byz Myslím, že odsud. Oh! Právě jsem zakopla o~nějaký talíř\dots Ano, opravdu --- vypadá to jako talíř s~taženkou! \bya \textsc{Bodžíčku}, taženka, a s~cibulí! To si dáme do nosu! } } \byz Doufám, že je to opravdu taženka a ne tlačenka! Je tak neobyčejně těžké je rozlišit. \nested{40}{ \nested{80}{ \bya Co jste to říkala o~Mařence? \byz Vůbec nic. To se vám muselo zdát. \bya Doufám, že nezačínám z~toho hladu mít halucinace! Tak se do toho pusťme! \act{100}{A oba přátelé začnou konzumovat taženku (nebo tlačenku?) --- a najednou --- \textsc{plop}! Vypadá to, že to nakonec přeci jen byla taženka.} } \byz Jaký zábavný příběh. Také jste se tak bavil? \bya Trochu. Jenom nevím, jestli se někdy dostali z~doupěte zlého Majotaura nebo ne. Chudák Achilles --- chtěl být zase velký. \byz Nebojte se, jsou venku a Achilles je zase velký. To bylo právě to ``\textsc{plop}''. \bya Aha, to bych nečekal. No, a teď bych \textsc{opravdu} rád našel tu lahvičku s~tonikem. Už mám úplně vyprahlé rty a nic by je nepotěšilo víc než doušek vynořovacího toniku. \byz Tonik je ceněn právě pro svoji moc hasit žízeň. Někdy z~toho lidé úplně šílí. Třeba na přelomu století ve Vídni Schönbergova potravinářská továrna přestala vyrábět tonik a přešla na cereálie. Nedovedete si představit to pozdvižení. \bya Myslím, že docela dobře ano. Ale pojďme se raději podívat po tom toniku. Ještě chviličku. Ty ještěrky na stole, nezdá se vám na nich něco zvláštního? \byz Hmm, ani ne. Co vás tak zaujalo? \bya Nevidíte to? Vystupují z~toho plochého obrázku bez toho, aby pily nějaký vynořovací tonik! Jak to dokážou? \byz Oh, to jsem vám neřekla? Můžete se z~obrazu dostat, pokud se pohybujete kolmo k~jeho povrchu, i když nemáte žádný vynořovací tonik. Ty malé ještěrky se naučily šplhat, když chtějí vylézt z~toho dvojrozměrného skicáku. \bya Nemohli bysme udělat to stejné, abychom se dostali z~toho Escherova obrazu, ve kterém právě jsme? \byz Ale samozřejmě! Jenom musíme vyšplhat o~jeden příběh nahoru. Chcete to zkusit? \bya Cokoliv, jen ať se konečně dostanu domů! Už mě všechny ty provokativní dobrodružství unavují. \byz Následujte mne tedy, přímo tudy nahoru. \act{60}{A přesunují se o~příběh výše.} } \bya To jsem rád, že jsme zase zpátky. Ale něco je špatně. To není můj dům! To je \textsc{váš} dům, paní Želvo. \byz Hm, vypadá to tak --- to jsem ale ráda! Ani trochu jsem se netěšila na tu dlouhou cestu od vás až domů. Jsem úplně zmožená, a pochybuji, jestli bych to vůbec zvládla. \bya Mně cesta domů vadit nebude, takže asi máme konec konců docela štěstí, že jsme se objevili tady. \byz To bych řekla! Tohle je opravdu pořádné \textsc{štěstí}! \clearpage \begin{center} {\huge\sf Closing} \end{center} \bigskip The dialogs were partially built up on English, common parts of words, hints of \hyphenation{underlying} underlying meaning and many other word riddles. To mirror them in an equal way would require significantly drifting from the original wording and defeating the recommended form of this translation. Still, many of them were preserved and I hope you noticed them when reading this piece. The fact that the writing was so tied to English does not make the translation impossible, but only more challenging. I accepted the challenge and tried to match it. I do not know for sure whether I succeeded, but I certainly hope I at least approached the feel and spirit of the original text. \vfill { \noindent\hrule\vskip 4mm\noindent\small\copyright{}~2003 Petr Baudiš\\ Translation of part of the original English novel by Douglas R. Hofstadter\\ {\it Gödel, Escher, Bach: an Eternal Golden Braid}.\\ Only for personal and educational purposes. The text must not be distributed commercially.\\ Typeset in \LaTeX. } \end{document}